Výstava abstraktních obrazů lidí s postižením
[· 8.1.2017 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]
Nápad se zrodil z nutnosti, jak už to u podobných počinů bývá. V arteterapeutické dílně se jednoho dne objevily čtyři velké dřevěné desky se zaprášenými kolážemi – prý že by bylo fajn je revitalizovat a vytvořit z nich něco nového. To byla výzva!
Jelikož jsou desky opravdu velké – 120 krát 120 centimetrů –, rozhodli jsme se, že každý obraz pojmeme jako společné dílo. Každý tedy vytvářela skupina dvou až pěti lidí. Ti měli za úkol zvolit barvy pozadí, techniku jejich nanášení (většinou molitanové válečky, štětce, mnohdy také holé ruce); desky jsou vždy na začátku bílé, natřené základní vrstvou latexu.
Pozadí už pak rozehrává fantazii. O představách hodně mluvíme,
snažíme se společně formulovat, co nám barevná plocha připomíná, v co
jsme ji vlastně proměnili. Od toho se dále odvíjí volba námětu –
někdy pozadí připomíná louku, jindy noční oblohu, pak zas moře, les a
podobně.
Námětu se ale striktně nedržíme, občas dokonce nemáme námět vůbec
žádný. Snahou je dát klientům co možná největší svobodu, aby se mohli
uvolnit a zbavit občas nežádoucích „podsouvaných“ představ toho, co
vlastně mají malovat. Tím pádem jediným „omezením“ zůstává technika
nanášení barev a barvy samotné.
Při vytváření námětu si často hrajeme – sem tam i doslova, protože jeden obraz z vystavované série vznikal tak, že na něm klienti spolu hráli piškvorky. To je hodně baví. Různé vpády barvami do osobního prostoru druhého. Klienti pak malují po sobě navzájem i po asistentech, kteří si druhý den stěžují, že jim doma vynadali za špinavé prádlo… Za tu legraci to ale vždycky stojí.
Doufám, že živelnost a svoboda, které při vytváření těchto obrazů zažíváme, se na ně přenesla a že z nich se přenese i na vás, jejich diváky.
[· Komentář ·]
[· další články ·]