U-bahnem na United Flavour do Planet Music

[· 27.3.2008 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]

adalbert stifter strase - cedule

Adalbert Stifter Straße ve Vídni, kde sídlí klub Music Planet. Rakouský spisovatel Adalbert Stifter, známý svým vřelým vztahem k rodné Šumavě, se narodil před 200 lety v Horní Plané.

Vídeň není zase tak daleko, ale představte si, že vedete kočovný život ne právě mainstreamové reggae kapely a máte se tam vypravit jenom na otočku. Že máte přijet, odehrát pětadvacet minut v zakouřeném klubu plném metaláků, počkat si na výsledky hlasování poroty a diváků a zase sednout do auta a frčet zpátky do Čech. Nijak zvlášť lákavá vyhlídka, třebaže Vídeň jistě stojí za návštěvu. Nevím, čí to byl nápad, ale tím, že se United Flavour rozhodli jet na semifinále mezinárodní hudební soutěže International Live Award do Vídně autobusem a vzít s sebou i své fanoušky, si připsali nejeden bod k dobru.
Vyjíždělo se v neděli v devět hodin ráno z autobusové zastávky u pražského Hlavního nádraží. Z nepopulární magistrály vedoucí centrem města se záhy stala dálnice, po níž bus dojel do Brna, kde u nádraží nabral další část výpravy, dobře naložené „Brňáky“. Akce už od samého začátku připomínala školní výlet, včetně kontrolních otázek typu: „Má každý svého souseda?“ Nechat někoho v Brně nebo v Mikulově, kde byla další ze zastávek, by nebyl zas až takový skandál, ale zapomenout „souseda“ o půlnoci ve Vídni, kde ještě ke všemu kdovíproč pršelo, by všem minimálně zkazilo náladu.

djei-UF

Djei, zakládající člen United Flavour.

V autobuse byl záchod a „paní učitelka Kolíbalová“ nám dokonce půjčila ve videopůjčovně film na dévédéčku, aby nám cesta lépe utíkala. Většina „sousedů“ z autobusu pokus hodnotila kladně, a taky že jo, u Brna je totiž dálnice stejná jako ta na Drážďany, tzn. panelová, takže to bylo, jako bychom jeli dolů po schodech. Film proto představoval vítané rozptýlení, i když příště bych asi volila biják trochu víc k tématu, aspoň něco jako The Mighty Quinn, v české distribuci Quinnův případ.
Byly Velikonoce, a tak v jedné chvíli kolovala po autobuse ošatka s vajíčky, nicméně pomlázku naštěstí nikdo nevzal. Kapela a organizátoři seděli vpředu, tiše a skromně. Na zastávce v Mikulově jsme se od Djeie, zakladatele United Flavour pocházejícího z Pobřeží slonoviny, dozvěděli, že prý klub Music Planet, kde se semifinále mělo konat, je celkem úděsný a že ani jedna z ostatních kapel nehraje reggae, většinou spíš hard rock nebo nějaký druh metalu. Djei se trochu obával, že při takové rozdílnosti hudebních stylů bude velmi těžké kapely hodnotit, že se spolu jednotlivé žánry nedají poměřovat. Doufala jsem, že porota bude vědět, co dělá, že se zaměří spíše na hráčskou dovednost muzikantů, na kvalitu provedení a sehranost kapel, a možná na intenzitu reakcí vyvolaných u publika, zkrátka že bude hodnotit to, co hodnotit lze, a nebude podléhat subjektivním emocím a vkusu. Od toho tu ostatně byla cena diváků!

bus pred klubem Planet Music

Autobus české výpravy parkující před klubem Planet Music.

Před vídeňským klubem Planet Music jsme zaparkovali zhruba v půl třetí. Do začátku semifinále zbývala asi hodina a půl, takže ne moc moc času. Problém navíc byl, že až do těch pěti nikdo nevěděl, v kolik přesně hodin začnou United Flavour hrát. (Mohli totiž klidně začít třeba v deset; semifinále končilo ve dvanáct.) Mluvilo se o jakémsi losování, ale pak jsem se dozvěděla, že prý se pořadí určovalo podle toho, kolik ta která kapela dokázala prodat lístků. UF nakonec měli nastoupit na scénu v 18:40, a tak čeští fanoušci získali další hodinu a půl na turistiku. Někomu se možná při slově „turistika“ zježily chlupy na zátylku, pro mě ale možnost prohlídnout si aspoň trochu Vídeň představovala další významný klad téhle akce. Vzhledem k tomu, že jsem za celou tu legraci zaplatila pouhých 470,– Kč, včetně dopravy a ceny za lístek (stál 11,– eur), to byla více než solidní nabídka, a tak mi pak nebylo zatěžko koupit si jízdenku na U-bahn (stála 1,70 eur). Toho jsem v žádném případě neměla litovat, naopak! (Vždycky, když řeknu tohle „naopak“, připadám si trochu hloupě: To jako, že jsem toho měla litovat? No nic, prostě se to tak říká a čtenář jistě porozumí…)

carmen-UF

Carmen, frontmanka United Flavour. V pozadí hostující kytarista Dub T, vlevo poněkud rozmazaný perkusák Standa, který na pódiu chvilku nepostojí.

Kapela zůstala v klubu a začala se připravovat na vystoupení, fanoušci se rozprchli různými směry, vedeni různými záměry. Vídeň je docela hezká, i když na můj vkus trochu moc placatá, přesto jí jednu věc nelze upřít. Má výborný systém dopravy, třebaže řada lidí, která do Vídně a po Vídni jezdí autem, by vám asi řekla pravý opak. Jenže město je hlavně pro lidi, ne pro auta, jak už jsme ostatně na Right News nejednou psali. Cesta U-bahnem do centra, na zastávku Stephansplatz, kde je celkem slušná gotická katedrála, nám trvala i s přestupem něco ke dvaceti minutám. Zajímavé na vídeňském U-bahnu je i to, že se velmi často vynořuje nad povrch, takže trochu připomíná berlínský S-bahn. Zastávky jsou často secesní, mnohé z nich připomínají česká vlaková nádraží, jen jsou trochu menší. Díky tomu, že jsme jeli U-bahnem, jsme viděli zase něco z Vídně, takový ten trochu jiný pohled, než se nabízí třeba z okna auta nebo z autobusu od Čedoku. Ulice byly téměř vylidněné, protože byly ty Velikonoce a všude měli zavřeno. Naštěstí jsme měli mapu, kterou nám na požádání dali páni v Informacích na zastávce U-bahnu (byla na ní reklama na knihu Václava Klause „Blauer Planet in Grünen Fesseln“). Kromě toho naše skupinka disponovala též turistickým průvodcem zapůjčeným z knihovny (díky, Aleno!), takže jsme měli alespoň povšechnou představu o tom, na jakou pamětihodnost se to koukáme. Kousek před Parlamentem přišla ke slovu temná stránka „rakušácké“ povahy. Jakási paní na procházce s vnoučkem se při pohledu na nás, tj. skupinku reggae fanoušků, z nichž dva měli na hlavě dredy, zaškaredila a neodpustila si poznámku ve smyslu, že určitě prodáváme drogy. A to jsme přitom poslechli organizátory výletu a ani jsme si s sebou nevzali trávu (i když s krajním sebezapřením)!

listek na U-bahn

Jízdenka na vídeňský U-bahn.

Za chvilku jsme už spěchali opět na U-bahn, abychom nepřišli náhodou pozdě, protože s pětadvaceti­minutovou délkou vystoupení by „pozdě“ znamenalo s nejvyšší pravděpodobností „vůbec“. Při našem příchodu to v klubu vypadalo jako v satanistické kryptě, i když vlastně nevím, jestli ta kapela, co hrála, měla se satanismem něco společného. Byli hodně temní a hodně přísní, zkrátka pravý opak cool vibrací, na kterých se stanete závislými, když delší dobu posloucháte reggae a když se vám doopravdy líbí. Chápala jsem obavy Djeie, že bude velmi těžké kapely posoudit, protože já osobně jsem vážně neměla na metal náladu, takže jsem si šla radši koupit pití.
Pak už ale nastoupili United Flavour a všechny obavy a starosti se rozplynuly. Kapela zahrála standartní set, jen v poněkud zhuštěné verzi. Kupodivu to vystoupení nijak neubralo na působivosti, spíš naopak! Bylo intenzivnější a kapela v zásadě přestala v nejlepším, takže publikum chtělo ještě… Kromě toho se ukázalo, že vzít s sebou fanoušky nebylo vůbec od věci, protože fakt fandili! Samozřejmě že kdyby byli United Flavour nějaká ořezávátka, tak by jim to nepomohlo, ale jelikož ořezávátka nejsou, dokázala česká výprava strhnout poměrně velkou část vyhraněného rakouského publika. Rakušáci, kteří nejdřív postávali vzadu a váhavě přešlapovali z jedné nohy na druhou, na konci vystoupení pařili s Čechy v jejich kotli. Takže zase došlo na slova Boba Marleyho (a řady dalších), který věřil na to, že hudba (v případě B. Marleyho reggae) může lidi sjednotit, může smazat rasové a jiné rozdíly. Za úspěch to lze považovat i z toho důvodu, že to bylo v Rakousku, protože jak jsme se dozvěděli později, mají ve Vídni jeden reggae klub, kam nepouštějí černochy!!!

When I say United
You say Flavour

A tak jsme křičeli „flavour“ a zpívali jsme, kdykoli se Carmen odmlčela a namířila na nás mikrofon. Vždycky mě tak trochu mrzí, že se většinou píše jen o frontmanech a zpěvácích a jména ostatních členů kapel téměř nikdo nezná. Proto bych chtěla vnést do české hudební publicistiky svěžího ducha a zmínit i jednoho z mužů v pozadí. A los padl na perkusáka Standu. Na stránkách kapely se o Standovi píše:

„Standa pochází z východočeského Hronova, rodiště Aloise Jiráska. K hudbě se dostal již v mládí, kdy hrál na tenor a baskřídlovku. Nedlouho poté však opustil oba dechové nástroje a vrhl se na pečlivé studium bicích. Oplývá zvláštním uměním rozebrat jakýkoli problém do detailů, je vyznavačem východních filozofií. Působil v několika funkových kapelách (Vinohrady, Hraczki…). Obdivuje W. Calhouna a L. Doksanského.“

Já bych tady o něm chtěla ještě říct, že Standa je nejen dobrý perkusák, ale i šoumen. Samozřejmě že je důležité umět hrát dobře na svůj nástroj, ale není vůbec špatné, když je v kapele někdo, kdo dovede „dělat legraci“. A Standa takový je. Stalo se u něj již bezmála pravidlem, že v určité fázi koncertu opustí na moment svá bonga, vynoří se v popředí, kde poskakuje, zvedá přitom kolena málem až k bradě, všelijak gestikuluje a dělá „opičky“ na spoluhráče. Vytváří tak uvolněnou atmosféru, jeho projev dává tušit, že si to kapela užívá a že je hraní baví, což by vůbec tak nemuselo působit, kdyby se všichni tvářili přísně a soustředěně a křečovitě sebou cukali, což se při hraní celkem běžně stává. Myslím, že United Flavour mohou být rádi, že Standu mají, jakkoli ostatní členové kapely jsou neméně důležití. Tak třeba někdy příště dojde i na ně! Protože United Flavour, nejsou jen Djei a Carmen, ale také Split (klávesy), Velocity (klávesy), Jaro (bicí) a již zmíněný Standa.

djei in vienna

Djei na začátku koncertu.

Když United Flavour dohráli, zbývalo ještě hodně času do půlnoci a do vyhlášení výsledků, a jelikož už opět nějací drsní rakouští hoši začali drhnout zboostrované kytary, začali členové české výpravy zvažovat alternativní program. Lomesh nakonec pro všechny domluvil slevu na vstupném do nedalekého klubu Bow 4, kde byla ten den – světě div se! – reggae party. Klub Bow 4 byl ve skutečnosti diskotéka zřízená v podloubí U-bahnu. Dráha U-bahnu, když vede nad povrchem, totiž vypadá trochu jako pražský Negrelliho viadukt a v mostních obloucích sídlí různé podniky a obchody. Reggae party, která původně měla stát 8 eur a díky Kolíbalovi nakonec vyšla na 4 eura, se vydařila. Černošský reggae DJ, kamarád kamaráda jednoho z členů české výpravy, hrál osvědčené pecky, i když se zjevně řídil zásadou, že když hraje jednu písničku déle než minutu, je to už trapné. Mně osobně to trapné nepřijde, ale i tak se mi reggae party v Bow 4 líbila.
Horší to bylo s návratem do klubu Planet Music pro „sousedy“ z autobusu, kteří čekali na vyhlášení výsledků. Několikrát jsme si nechtěně objeli vídeňský vnitřní okruh, takže jsme je vyzvedli mokré a notně podroušené téměř s třičtvrtěho­dinovým zpožděním. Kupodivu ani moc nenadávali, zřejmě že měli radost, že United Flavour nakonec skončili na prvním místě u poroty a na sedmém u diváků (není se co divit, když tam byli téměř samí rakouští metaloví fanoušci), což znamená, že postoupili do finále, na které se s nimi i vy můžete vypravit autobusem. Na svých stránkách k tomu kapela píše:

„I druhý výlet do Vídně se povedl a my jsme si ze semifinále přivezli postup do závěrečného klání Interantional Live Award. Finále se uskuteční 1. května tentokrát jako open-air akce ve vídeňském Prateru a jelikož opět záleží i na hlasech diváků, budeme vypravovat zájezd číslo tři, bližší info co nevidět. Chtěli bychom moc a moc poděkovat všem, kteří se s námi do Vídně vypravili, bez nich bychom to nezvádli. Díky!!!:)“

Jsem moc ráda, že jsem tam byla a chtěla bych pro změnu poděkovat kapele a dalším organizátorům, že nám umožnili tak nevšední zážitek. Líbilo se mi zejména to, že jsme tam byli všichni vedle sebe, že jsem jednotlivé členy kapely viděla ospalé, unavené, opilé a jinak použité, což z nich v mých očích udělalo víc lidi na úkor image hvězd hudebního nebe. Přeju United Flavour, aby v soutěži vyhráli, protože si myslím, že na to prostě mají. Jejich hudba je zajímavá a originální, a dokáže vzbudit dokonce i zájem vyhraněného metalového publika – navíc rakouského… I kdyby ale UN vítězství v soutěži nakonec nezískali, stejně vyhráli. Ne možná první cenu na mezinárodní hudební soutěži, ale přízeň a RESPECT českých fanoušků, kteří byli u toho.

A posledni, bezesporu zajímavá informace je, že vstup na open-air festival v Prateru, kde se bude konat finále International Live Award, je zdarma!!

_____________­_________________________
FotoGalerie:

Adalbert Stifter Straße ve Vídni Carmen z United Flavour na semifinále ve Vídni Djei, zakládající člen United Flavour Carmen z United Flavour na semifinále ve Vídni
Mapa Vídně Djei a United Flavour Czech bus Czech crew
Viennese trams Viennese U-bahn Viennese U-bahn station Viennese U-bahn ticket
jenom čára
  1. Další výbornej článek, díky, koudelko!
    Skoro mám chuť jet příště do Vídně taky, škoda, že je to pro nás tak z ruky.


    Vodník    bře 27, 21:46    #
  2. Paradny clanok, krasne si to napisala :)


    Split    bře 27, 22:50    #
  3. diky moc za reakce a za to, ze ste prisli na RN! krasne to United Flavour zahrali – videnska kava byla presne muj salek caje ;)


    koudelka    bře 29, 19:51    #
  4. Ahoooj:-)Super clanek!Sikovna holka!:-)Jo a hezky fotky…uplne me mrzi,ze sem nektera mista nevyfotila…taxnad priste:)Tesim se,az se uvidime*


    alena    bře 29, 22:53    #
  5. o5 diky za komentar a kladne hodnoceni clanku! pak bych chtela jeste podekovat kapele United Flavour, ze na nas odkazuji na svem webu. to je vazne cool ;)


    koudelka    dub 1, 16:28    #

[· Komentář [5] ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]