Sluníčkový Silvestr aneb lepší než se "zase vožrat"
[· 15.1.2009 · autor: Ondřej Zazvonil aka Zazi · ilustrace: Husův sbor, Čerčany ·]
Tak jsem před chvílí přijel z čerčanský fary, ani jsem se neosprchoval a musel jsem sednout k počítači a psát, protože to štěstí ze skoro dvoudenní přítomnosti tak úžasných lidiček, se kterými jsem prožil trošku děsivého Silvestra a štastné novoroční probuzení, no to štěstí… nechci zas brečet štěstím jak Zaza, tak píšu!
Křížová cesta: Ježíš zvedá svůj kříž (Husův sbor, Čerčany).
Včera jsem v pět odpoledne s mamkou přijel na faru po usilovném rozmýšlení, protože jsem se obával toho, že si svoje nachlazení, které jsem si pravděpodobně způsobil svou spanělou jízdou na bicyklu (favorit) o Štědrém dnu a na Boží hod (den po Štědrém dnu) ještě značně prohloubím, ale kupodivu to dnes je docela v pohodě… ťuk, ťuk, ťuk na dřevo!
No přijeli jsme s mamčou do Čerčan, protože byla móc zvědavá na ty převleky gangstersko-večerníčkovský… Když jsme přišli na kopec na faru, tak tam byly jen dvě milé slečínky a bez převleku… no hbitě nás pozvaly dovnitř a uvařily mámě kafčo a duchapřítomě s mamčou a se mnou povídaly asi hodinku, než přišli zbylí silvestrovský skwotteři a mamča se s námi rozloučila a řekla, ať nedělám ostudu a ať jsem konečně rozumnej, a ne hlavně žádné blbosti a lumpárny, ať se chovám já hlavně jako dospělý!!! :-)
Ani jsem mamču nedoprovodil k autu, protože jsem byl fakt nachcípanej až až, tak sem jí dal aspoň pusu a baterku na svícení na těch 300metrů z kopce; mluvil jsem s ní po telefonu a je ok! Takže mamka je pryč a konečně můžem začít dělat ptákoviny s rozumem… tak jsme si vychutnávali jeden čajík a zas jiný, něž přišli všichni (asi 15 lidiček); a někdo už měl kostým a někdo jako já atd. jsme se teprve převlékli.
Křížová cesta: Ježíš klesá pod těžkým křížem podruhé (Husův sbor, Čerčany).
Nejvíc se mi líbil kostým jedné velmi usměvavé bohalibé holčiny, která byla za genkstera a druhá holčina jí dělala manželku – měla fakt pěkný moderní sako a o několik čísel větší, aby měla pod sakem i pupek velký jako polštář anebo pytel cementu. Gangsterů bylo asi pět a jinak samý večerníčci; kytarista a bubeník Matýsek byl za vydříska a někdo zas za broučky a já jsem si narychlo dokázal obléci šatičky a do půlnoci jsem byl za vílu Amálku, něco jako peace and love, samá květinka, ani mi nebyly vidět vlasy, a prsa jsem samozřejmě měl svoje – vycpaný, to už bych vypadal fakt jako perfektní ženská (-.
Do půlnoci jsme vyváděli v kapli a tancovali jsme tak nadšeně, až z toho vypadla roura od kamen, a než to tam celý ty kamna zakouřily, tak tu žhavou rouru s pomocí vydřískovýho kožichu víla Amálka zpět zasunula! Takže ze mě byl rázem hrdina a vydřísek byl v trenýrkách…
Tak jsme to vyvětrali a pařilo se dál. Jako velkou důležitost bych uvedl, že jsme pili jen čaj, mošt anebo jiné nealko, žádný chlast, ani hulení . ) Než byla půlnoc, tak jsme ještě stihli společně hrát aktivity a improvizované divadlo. Opilí láskou a prostým přátelsvím jsme kluci i holky putovali na kopec a se vším, co bylo potřeba (kytary, na které hrát neumím, ale kluci hrajou perfektně). Bubny duněly na kopci a společně jsme zpívali a koukali na rachejtle pod námi… upřímně jsme si navzájem přáli všechno nejlepší do nového roku a objímali se společně, to bylo moc příjemný a milý!
Když rachejtle už nebyly slyšet, tak jme byli slyšet už jenom my =) Na faru jsme došli tak v jednu hodinu po půlnoci a pokračovali jsme v hudebním programu – jazz, jazzrock, jungle, popík, atd. Potom taky i živá kolektivní hudba; k ránu předtím, než jsme šli spát překonavší ospalost, vyprávěli jsme si a povídali o čem různé historky ze života z cestování a co kdo kde zažil…
Kolem 7:00 už se šlo spát a v 11:00 (ráno) se nenuceně postupně vstávalo a uklízelo: to byla rychlovka a ve dvě jsme spolu a s dalšími návštěvníky v uklizené kapli prožili 45minutovou bohoslužbu. Musím říct, že to byla moje premiera, na bohoslužbě jsem byl poprvé! Bylo to příjemný a vtipný, společně jsme zpívali písně ze slovníku jako sbor a kluci hráli na kytary a přišly tam i starý babči, který si texty pamatovaly a zpívaly perfektně.
Po bohoslužbě jsem šel na vlak směr domov… ale musím ještě povědět to důležité, co bylo po party po tom, co jsme vstávali. Bylo to užasný, nic jako „Jé mně je blbě!“ a podobný nezajímavý hlášky! Ráno nebylo prázdné, ale kouzelné. Filip s Matějem zase hráli a vymýšleli hudbu i slova: byla to velká zábava poslouchat po párty tak kreativní lidičky. Cítil jsem štěstí z toho, že můžu být právě na tomhle místě s tak přátelskými a bohulibými mladými lidmi.
Lenka mi půjčila na vlak a říkala mi, ať za nimi brzo přijedu, a vám přeju dobrou noc a nemusíte být smutní, že jste tuhle party propásli, lidi, protože na faře je živo pořád, tam se nechlastá tvrdej ani měkkej… moji milí kamarádi, není všem dnům konec a v kapli zas brzo udělá se rozruch!
…a tak budete všichni srdečně
pozváni,
zazi
[· Komentář ·]
[· další články ·]
[· Koncert Chci Wave zpět! ·]
[· Demokracie staví. Postavme se ke knihovně čelem! ·]