LX5 EXHIBITING TRANSFORMATION

[· 26.3.2006 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]

7. až 29. ledna 2006

Kultur Fabrik, Esch sür Alzette

Umění spojuje evropské regiony

grund

Historické centrum Lucemburku, Grund, jímž protéká říčka Alzette.

Jak zbudovat síť a vytvořit svobodný a otevřený prostor?

Tuto otázku si položili Paul Schumacher a Norry Schneider, dva podnikaví chlapíci z Lucemburska, a odpověď na ni hledali od 7. do 29. ledna 2006 v prostorách dnes již kultovního klubu Kultur Fabrik nebo-li KuFa, který najdete v městečku Esch sür Alzette, necelých 20 km od hlavního města.

zahradni domek

Zahradní domek starobylého opatství Neumünster v údolí říčky Alzette, která protéká historickým centrem města Lucemburku, Grundem.

Paul Schumacher a Norry Schneider vystupují pod hlavičkou sdružení LX5 a akci „Exhibiting – Transformations“ rozjeli v očekávání roku 2007, kdy se Lucemburk stane Evropským městem kultury, a rovněž v reakci na potřebu zavedení funkční komunikační sítě pro umělce Většího regionu, tvořeného Sárskem, Porýním, Valonskem, Lotrinskem a Lucemburskem. Chlapci chtějí umělcům poskytnout svobodný a otevřený prostor, FreiRaumKultur. Rádi by zlepšili komunikaci mezi nimi, komunikaci umělců s úřady a dalšími institucemi a pochopitelně i s diváky, které by jim chtěli přiblížit.

LX5 zahájili 7. ledna 2006 v Kultur Fabrik v Eschi velice zajímavou akci. Jmenovala se „Exhibition – Transformations“ a získala dokonce i finanční podporu od státu, protože organizátoři projekt začlenili do iniciativy „Lucemburk a Větší region – Evropské město kultury pro rok 2007“. Díky tomu získali prostředky, které jim umožnily pronajmout si prostory v Kultur Fabrik na celý měsíc. Počínaje 7. lednem se v jedné z budov bývalých jatek scházeli nejrůznější lidé, většinou umělci a lidé se zájmem o kulturu, a snažili se najít společnou řeč a také přístupy k řešení některých problémů. Nad „čajem“ se tam konaly přednášky o redakčních systémech a právních aspektech fungování občanských sdružení a jiných, většinou neziskových organizací, u projektorů se střídali týpci s notebookama a ukazovali návštěvníkům i pořadatelům, jak si usnadnit práci. Umělci nejrůznějšího zaměření si tam vyměňovali zkušenosti a stejně tak přinášeli a zase odnášeli svá díla, takže se výstavní prostory neustále proměňovaly – odtud název akce.

dolce agonia

Tanenční performance „Dolce Agonia“: Isadora Sanchez (L/B, choreografie), Estelle Bibbo (B), Lydia Lepori (B). I tancem se dá hádat :)

Dlužno dodat, že organizátoři zajistili hned několik projektorů – prostor byl opravdu prostorný – a celkem solidní vybavení, včetně ozvučovací techniky a světel, i když tedy to osvětlení trochu pokulhávalo. V prostorách KuFa trávili až do konce akce, tedy do 29. ledna, většinu času, a to i ve všední dny. Největší návaly samozřejmě přicházely v pátek, v sobotu a občas i ve čtvrtek, ale i tak bylo nutné, aby tam byli celou dobu, protože lidé přinášeli třeba obrazy, instalace a tak. Kromě toho byli chlapci ochotní kamkoli pro cokoli a pro kohokoli dojet a dílo mu pomoci dopravit na místo.
Neohrnovali nad nikým nos, každému poskytli prostor, a kupodivu dokázali skloubit i na první pohled neslučitelné věci.
Do jisté míry byli zvýhodněni zajímavým členěním prostoru, protože podél jedné z kratších stěn haly, která měla obdélníkový půdorys, se táhlo malé pódium s legračním zábradlím, za něž umístili pohovky a velké polštáře na sezení, takže tam vznikl příjemný chillout. Stěny pokrývaly ornamentální tapety, ze stropu visely secesní lampy.

3x-t

Théo Marc Geschurind, lucemburský perkusista, si to vážně užívá :) /3×-T

Pod pódiem začínal prostorný sál, v němž uprostřed stály čtyři sloupy – další členící prvek. Sál měl bílé stěny a velice podivný strop, s opadanou omítkou. Během jedné noci jej nicméně jeden výtvarník „proměnil“ v mapu neznámého světa… a takhle to trvalo celý měsíc, až se prázdný sál zaplnil a ožil. Podávaly se horké i chlazené nápoje, včetně českého piva (!), vše za dobrovolný příspěvek.
Záměr LX5 se skutečně vydařil, protože za ten měsíc se v Kultur Fabrik potkalo hodně lidí, hodně z nich si vyměnilo podnětné zkušenosti a webové adresy, vznikly zárodky budoucích spoluprací, zajímavých projektů.
V hale bylo k vidění mnoho obrazů, mnoho instalací, celé dny běžely doprovodné projekce na plátnech a na třech velkých televizních obrazovkách, umístěných v „chilloutu“ a vybavených sluchátky. Po večerech se konaly přednášky a diskuze, během víkendu promítání, koncerty a další netradiční performace. Zde stojí za zmínku především vystoupení performera z uskupení Mirzlekid, které ze začátku vypadalo jako striptýz.
Střízlík, pankáč s brejličkami, přišel a v ruce si nesl velké nůžky. Na sobě měl nějaké obyčejné kalhoty a celkem pěknou džínovou bundu, kterou si svlékl a rozstříhal ji tak, že vypadala jako dlouhý had. Totéž provedl i s veškerým zbytkem svého oblečení a všechno to navázal na sebe a udělal z toho na podlaze uzlovatý provaz. Pak nad tím chvíli úplně nahý postával, pindík se mu houpal a diváci čekali, co bude dál. Chlapík vzal konec „provazu“ a přivázal si ho na nohu, načež sebou fláknul na zem a navinul toho hadrového hada na sebe, takže si vytvořil takové jako „císařovy nové šaty“. V nich pak strávil zbytek večera a dost ho přitom zábly nohy. Nicméně předvedl legrační, recyklační umění – dokonalou proměnu zapadající do konceptu.

instalace v Eschi

Automatizovaná kaligrafie (vpravo), matka pavoučice (vlevo), videoart (vzadu uprostřed)

I v Lucembursku, podobně jako jinde na světě, se kulturní dění soustřeďuje pouze v několika zavedených, mnohdy stagnujících klubech či podnicích, jenže přicházejí noví umělci a tvůrci, kteří do „starých struktur“ nezapadají a často o to ani nestojí. Chtějí se totiž vyjadřovat svobodně, a proto potřebují nové prostory a platformy, které by jim to umožnily.
V říjnu se možná i proto uskuteční další podobná akce, která bude mít opět státní podporu, protože má připravit půdu pro „Lucemburk 2007 – Evropské město kultury“. Zatím se pátrá po vhodném objektu, který by lidé z LX5 opět na měsíc – a v roce 2007 snad na celý rok – obsadili, dali trochu do kupy, zařídili a možná… když naberou věci správný směr… stvořili novou Kultur Fabrik.
Aby LX5 splnili, co si předsevzali, usilují o zřízení kulturního serveru, jakési virtuální základny, a nadto i základny fyzické, pokud možno v opuštěném a nevyužitém objektu, jakým bývala kdysi i KuFa. Ta má za sebou poměrně dlouhou a pohnutou historii.
Někdejší průmyslové jatky, před pár desítkami let opuštěné a zvolna chátrající, si vzala do parády partička nadšenců a prakticky z ničeho tam udělala kulturní meccu celého Lucemburska. Industriálně laděné prostory, kde se před nedávnem houpaly na hácích u stropu mrtvoly vepřů, uklidili, zařídili nejnutnějším vybavením a začali v nich pořádat koncerty, divadelní představení, projekce atd. Místo začalo žít a KuFa byla na světě. Jelikož se tam stahovaly houfy lidí, slibovaly prostory i nějaké ty výdělky, a tak nebylo zase tak těžké získat dotace od státu. Ty pomohly udělat z KuFy to, čím je dnes, viz http://www.kul­turfabrik.lu/
Postavy lucemburského undergroundu se sice vyjadřují, že už to není, co to bývalo, že skutečně za něco to stálo tak před 15 lety, že z toho udělali komerci, ale to nic nemění na tom, že když se v Lucembrusku něco děje, děje se to v Kultur Fabrik. Tak například letos v březnu tam vystoupí kytarista John Mayal.

To, že někdo vzkřísí mrtvé místo a v opuštěné budově rozjede kulturní dění, není v Lucembursku nic nemožného ani neobvyklého. Dokládá to nejen Kultur Fabrik v Eschi sür Alzette, ale také výtvarná dílna v prostorách někdejší továrny v malebném údolíčku kousek od centra hlavního města Lucemburku.

tovarni ateliery

Tovární komín porůstá už dlouhé roky břečťanem…

V Lucemburku je sice „kousek od centra“ úplně všechno, ale o to tady teď nejde. Tato bývalá továrna s krásným cihlovým komínem, který porůstá břečťan, a se zahradou plnou podivuhodných skulptur a dalších objektů, stojí v Rue de Pulvermühl a kolem ní se vine říčka Alzette, která jako by dávala vláhu lucemburskému kulturnímu podhoubí, protože protéká i Eschem a rovněž centrem hlavního města, kde se nedaleko opatství Neumünster stéká s říčkou Petrusse.

tovarni ateliery

Budova staré továrny v údolí říčky Alzette, kde nyní dík podpoře státu sídlí několik uměleckých ateliérů. /Detail/

Továrna hostí několik prostorných ateliérů, kde působí řada mladých lucemburských umělců. Ani jeden z nich nemusí platit za ateliér nájem, protože vše jde na účet státu, který touto cestou umělce podporuje. Bohužel jsou možnosti „Továrny“ omezené a získat tam ateliér není nic jednoduchého. Nejprve je třeba vyplnit a podat žádost na ministerstvo kultury a pak nezbývá než čekat. Podle slov malířky Simone Schwartz, lucemburské rodačky, bývá toto čekání dlouhé a výsledek značně nejistý, protože zájemců je mnoho. I tak je to spíš pozitivní, protože důležité je, že takový prostor vůbec existuje a že ukazuje, kudy by se mohla státní podpora kultury ubírat.
Protože i v Čechách se nabízí řada nevyužitých objektů majících historickou hodnotu, která by se postupem času mohla ještě zvýšit, kdyby se v nich zřídilo něco smysluplného. Viděno současnýma očima to ale spíš vypadá, že podobné objekty zchátrají a jejich hodnota klesne. No, uvidíme…

koudelka

Ty stroje nás jednou zničí :D

jenom čára

[· komentuj ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]