Right News: Reggae Meeting 2009

Reggae Meeting 2009

[· 2.6.2009 · autor: koudelka · ilustrace: rightnewser/koudelka ·]

aneb zápasy v bahně pro každého

Homebwoyrasta z Olomouce na Meetingu 2009.

Letošní Reggae Meeting víc než kterýkoli z předešlých ročníků připomínal legendární Woodstock 1969. Úplně všichni – ne pouze spoře oděné krásky se smyslem pro humor – při něm totiž zápasili v bahně, resp. s bahnem.
Festival začínal v pátek 29. května, pršelo však už od čtvrtka. V pátek vyšlo sice na chvilku ráno sluníčko a vykouzlilo modrou oblohu, jenže pak se strašně rychle zatáhlo, začalo pršet a až do nedělního rána nepřestalo. Organizátoři festivalu se pochopitelně nedali odradit a i v dešti postavili celkem tři scény: koncertní, dancehallovou a dubovou. Kromě nezbytných plachet, celt a igelitů s sebou přivezli i pytle s pilinami. Bingo! Ono totiž kaluž zasypaná hromadou pilin se dále nerozbahňuje a lze v ní s lehkostí tančit, aniž by člověku čvachtalo pod nohama. Pravda, někteří lidé se v bahně vysloveně rochnili – nezasypaných kaluží však zbývalo pořád dost, a tak si na své přišel opravdu každý, a týkalo se to i muziky.

Yellow Sisters a Magic Band na Meetingu 2009.

Bug'n'Dub s Generálem Kryshpeenem na Meetingu 2009.

Trefit do ČAJOVNY na Meetingu 2009 bylo snadné.

Výběr kapel byl široký, stejně tak i paleta hudebních stylů. Hipíkům milujícím tišší, folkově vyznívající etno reggae se sice letos mohlo stýskat po Nebibě, nicméně v pátek v půl šesté vystoupili pražští reggae-folkaři ExT, v sobotu odpoledne zase hodně etnická Marimba Mama, písničkoví Jahtec Jammin’ Job a především Tribetown, kteří byli z těch soft kapel asi nejtvrdší, a nemyslím tím, že by snad hráli tvrdou muziku. Tribetown hrají svůj originální soul a tvrdé je na nich hlavně jejich stoprocentní nasazení a důkladnost, s níž ke koncertování přistupují. Jinak soul do kapely přináší především frontman Martin Svátek a.k.a Joytearz. Martin je ovšem hlava otevřená a není mu proti mysli propojit milovaný soul s hudbou, s níž už je beztak propojený, s reggae. „Soulové“ reggae kapely Tribetown bylo strhující a na české scéně nevídané; jejich kombinace soulu s reggae jistě oslovila nejednoho českého „ortodoxe“.

King Kalabash vystoupil na Meetingu 2009 s kapelou Riddimshot.

King Kalabash na Meetingu 2009 s back-vokalisty Dorkou a Ajarem.

Na Meetingu 2009 našla jako vždy své místo vegetariánská kuchyně.

Urban Bushman (na snímku Honza Koukal) zahráli v pátek na dobrou noc.

Ajar a Lomesh (vpravo) zpívající s Urban Bushman.

Na Meetingu bylo letos kromě bahna dále zajímavé, že se zde vedle známých uskupení představila i řada nových kapel, o nichž určitě ještě uslyšíme. Osobně považuji za největší objev partičku, která si říká Dub Artillery a která se na Meetingu představila už loni…

_{Kapela vznikla na podzim 2006 z trosek předchozí formace
Jahzmuzik. K rytmickému základu Balú, Thomas, Sorbák a Ludvík,
přibyla Nina se zpěvem a Michal s kytarou a mašinkama. Michal taky
přinesl spoustu svých hudebních nápadů, kterým dáváme ve zkušebně
postupně tvář. Jsme amatérská kapela a naším hlavním motivem je zábava.
Snažíme se hrát reggae a dub s původním jamajským feelingem. (Cit.
z webu kapely.)}

O jejich hudbě, jakož i o hudbě dalších kapel, se tentokrát ke své velké radosti nemusím rozepisovat, neboť kdykoli se mluví o hudbě, chybí slovům melodie… na Right News si ovšem tohle „mlčení“ můžeme dovolit, jelikož se nám – resp. adminovi rightnewserovi – podařilo rozchodit streamované video! Proto můžete kvalitu některých kapel, jež letos vystoupily na Meetingu, posoudit sami, každý dle svého osobního vkusu…

Je sobota a k odpolednímu čaji hraje Marimba Mama.

Opodál chasníci z organizačního týmu pomáhají přes bahno avii s pitnou vodou.

Žatečtí Jahtec Jammin'Job na Meetingu 2009.

Přestože nebudu jednotlivé kapely hodnotit, dovolím si na některé z nich upozornit. Jde o ty, u nichž se domnívám, že se nějak vymykají, jejich hudba přesahuje hranice žánru, je nějakým způsobem nadčasová či originální. Kromě zmiňovaných Dub Artillery patřili k takovým kapelám na letošním Meetingu určitě Bug'n'Dub s Generálem Kryshpeenem, o kterých už jsme na RN tak trochu psali (ještě jako o Lion Taxi), a Homebwoyrasta, kteří pocházejí z Olomouce a kromě toho, že hrají opravdu kvalitní roots reggae – v repertoáru mají třeba „Get Up and Go“ od Izrael Vibration či předělávku od Dona Carlose –, mají tři zpívající frontmany, takže aspirují na takové jakože české Seed.

O téhle německé partě jsme si na Mettingu povídali s mladým německým rastou Tinem, který pod Točník přijel na letitém skútru Simson. Tinovi, který má doma v Německu reggae kapelu, se na Meetingu moc líbilo, ale považoval ho za jakýsi regionální festiválek. Není divu, ono totiž v Čechách nelze soudit podle velikosti. Čechy jsou na rozdíl od Německa malá země, a tak se u nás reggae festivaly nekonají na bývalých letištích, ale na obyčejných loukách. Česká scéna kvůli tomu není retardovaná, je jenom příjemně česky malá, a proto by se měla co nejvíc otevírat. Kromě ohromné německé scény, jejíž hvězdy k nám vozí šikulové z Jahmusic a Realbeat Promotion, je tady ještě scéna polská, kterou jistě čeští rastové znají, zatím bohužel převážně z mp3 stažených z netu nebo v lepším případě z festivalů konaných přímo v Polsku, např. v městečku Bielawa, které leží jen pár kilometrů od česko-polských hranic.

Standa Černý a.k.a Lovec, Asheema a nová back-vokalistka z Tribetown na Meetingu 2009.

Nemyslím si ale, že je přímo nutné obsadit české festivaly polskými či německými kapelami – přece jen, festivaly jako Reggae Meeting jsou přínosné do značné míry proto, že na nich dostanou šanci i nové, případně začínající kapely z Čech, které by v tvrdé polské a německé konkurenci určitě neobstály, protože s tou by měly co dělat i naše špičky. Spíše se přikláním k názoru, že by čeští rastové měli sem tam popadnout ranec s buchtami a vyrazit do světa, protože pít pivo a hulit špeky jenom doma nestačí. Je třeba vidět a slyšet, jak vypadají festivaly jinde, jak zní reggae za hranicemi naší země, protože je zajímavé pozorovat, jak se do hudby, která vznikla na Jamajce, promítají odlišné kulturní vlivy… je zajímavé objevovat, že přes ty rozdílnosti je tahle hudba pořád jenom jedna, stejně jako je jedna láska a jeden svět…

A na závěr Vám přinášíme pár exkluzivních videí:
^{(omluvte, prosím, sníženou kvalitu zvuku – nahrávky
pořizujeme pro dokumentární účely)}