Reggae Meeting 2006

[· 20.6.2006 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]

hippeisBIG

…takže byla sobota odpoledne a hráli Vokokos. Tihle kluci umí ukrutně dobře drmolit (toasting), ale nějak nevím, proč a o čem vlastně zpívají. Přitom si nemyslím, že bych neuměla anglicky (i když přiznávám, že jsem jim opravdu nerozuměla). Je to jenom příliš naučené, i když je vidět, že je to baví. Přesto mají takové to „kazatelské“ vystupování. Vzato kolem a kolem, trpí syndromem patrným u mnoha českých kapel, nejen těch reggae, které si našly někde svůj vzor a všechno od něj okoukaly, všechno se do puntíku naučily. To je i případ kapely Vokokos, která tak trošku budí dojem, že jí jde hlavně o to, aby předala „message“, jedno o čem bude. Ono je samozřejmě velmi těžké proniknout do neobvyklých reggae rytmů, postupů a aranží, jenže je to pořád o dost jednodušší, než se obrátit do sebe a vytvořit něco původního a svého, s čím by se člověk mohl ztotožnit stejně dobře jako s „poselstvím“ reggae.

Během koncertu jsem se několikrát vzdálila od hlavní stage a okukovala, co nabízejí návštěvníkům stánky. No, oproti loňskému roku se celkem přitvrdilo, jelikož přibyla oplachtovaná dodávka s piercingem a tetováním, ačkoli si nedovedu představit, jak tam někoho tetují – jeden chlapík, co tam postával, prohlásil, že prý je to o žloutenku. Tak nevím. Vězni své „modrácké kérky“ také asi nedělají za dodržování přísných hygienických podmínek. U několika stánků nabízeli korálky a přívěsky, dýmčičky a dokonce i batikované oblečení a šátky, takže jsem měla chvílemi dojem, že je to u nás v Česku samý hipík. Zřejmě jde o odkaz folkových festivalů éry komunismu.

woodstock

…že je to u nás v Česku samý hipík?

K této hipíkovské atmosféře přispívali neunavitelní bubínkáři, doprovázení letos i hráči na didjeridoo, kolem nichž poletovali tanečnice jak vystřižené z Woodstocku. Nic proti, ale i když je mi to vlastně sympatické, bubnování amatérských perkusistů vydržím poslouchat maximálně deset minut. Pak si musím jít spravit chuť minimálně „zelňákem“, což byla překvapivá specialita stánku s vegeburgery. Jak jsem se dozvěděla, zelňák je obdoba bramboráku, jenže se namísto z brambor dělá ze zelí. No, prostě kulinářská specialitka. V čajovně naproti Djské stage jsem dostala čaj přímo od samotného DJ Babylon Rocka, což bylo milé, jakkoli mě stánek jako vegetariánku trošku šokoval nabídkou žraločích steaků, které podivně páchly. I když jsem žraloka nikdy nechutnala, nemusím mít všechno.
Zatímco jsme seděli na palouku před Djskou stage a popíjeli čajíčky i tvrdší drinky, začalo některým lidem docházet, že „vlastně hrajeme s Ghanou“! Jeden dacan dokonce projevil znechucení, že je tedy vážně blbé, že se fotbalový přenos nebude na Meetingu promítat na mega-obrazovce či na plátně pomocí projektoru, ale bude prý jen někde puštěná televize. Jaké asi bylo jeho zklamání, když zjistil, že se bude muset spokojit s přenosem rozhlasovým?! Našli se i tací, které národní hrdost dohnala až k tomu vypravit se na zápas do místní hospody (u fotbalového hřiště). Cestou do auta jsem se tam stavila pro nanuka a zjistila jsem, že ani tam neběží fotbal v televizi, ale „po drátě“.

uprimni tanecnici

Tanečníci, co to myslej fucked upřímně. Na pozadí DJs Lionhead a Papa Pot.

Během dne jsem cestou kolem Djské stage zaznamenala produkci Dje Admirála Kolíbala (hlavního organizátora Meetingu), jemuž sekundovali tři emsíci (MC). Jedím z nich byl El Condorsito (napůl Chilean a napůl Polák) a potom zpěvačka Carmen (United Flavour) a potom ještě jeden velice legrační, ale také nadaný toaster, jehož jméno mi bohužel uniklo. Šlo jim to opravdu dobře a skutečně mě to navnadilo na blížící se vystoupení kapely United Flavour.
United Flavour, jejichž jádro vzešlo z Hermakutů, mě ohromili a unavili zároveň. Možná s přičiněním zpěvačky Carmen, která pochází ze Španělska (kde osm let studovala na konzervatoři klavír), se mi málem prvně v životě zalíbil styl nazývaný „latino“. Bylo to přesně ze stejného důvodu, proč mě tak otrávili Vokokos. Jelikož je Carmen původem Španělka, zní v jejím podání tato hudba zcela přirozeně a nechybí jí obsah. Carmen se nemusí do ničeho stylizovat, aby zpívala španělsky a ve španělském rytmu. Stejný talent projevuje i tehdy, když přijde na ragga toasting. Jediná věc, kterou bych jí vytkla – jakkoli byla skutečně úžasná a dokázala to fakt rozjet – je, že vůbec nepracuje s dynamikou (a to přitom studovala tu konzervatoř)! To je velká škoda, protože někdy je jejího hlasu příliš a člověku až připadá, že řve. Její zpěv má konstantní sílu, prakticky nikdy se neztišuje. Jinak má dobrý hlas a perfektní cit pro rytmus a v ničem si nezadá ani s těmi nejdrsnějšími toastery. El Copndorsito vedle ní vypadal jako úplný amatér, ačkoli je pořád o dost lepší než někteří borci z české scény. Někdy v polovině koncertu došlo na obligátní agitaci za legalizaci marihuany. Dokonce zaznělo i patetické odsuzování války a hanobení prezidenta USA, t.č. George Bushe ml. „Zvedněte ruku, kdo jste proti válce! Zvedněte ruku, kdo jste pro legalizaci marihuany!“ Jak tak postávám v davu, zaslechnu za sebou pobavený hlas: „Hele, tyjo, tady se dokonce hlasuje vo politice!“ Zasmála jsem se a dál poslouchala nadupanou hudbu United Flavour. Baskytarista a zakladatel kapely Djei (narodil se na africkém Pobřeží slonoviny) skutečně odváděl svou práci poctivě a občas se postavil i za mikrofon, aby dokázal, že to má zkrátka v krvi, no. Když ke konci koncertu říkal, že jako kapela opravdu tvrdě pracovali, aby se dostali na tuhle úroveň, věřila jsem mu to. Pak ještě dodal, že se vždycky najdou lidi, co je budou kritizovat, a já jsem opět chápala, co tím myslí, a tím víc mě mrzí, že na jejich adresu zazní z mých úst také kritika. Proto zde předesílám, že kritika neznamená, že je někdo špatný a že podal výkon, který nestojí za řeč, ale naopak: kdyby podal výkon, který nestojí za řeč, nikdo by se s žádnou kritikou neobtěžoval. Kritika má pomoci odhalit poslední slabiny, které dílu ještě scházejí k dokonalosti. Stejné to bylo i s mou kritikou Messenjahs /1. část/. I oni jsou moc dobří na to, aby si to kazili drobnými chybičkami. Je jasné, že aby zahráli to, co zahráli, museli pro to hodně udělat.

tepli zongleri

Žonglování a reggae tak nějak patří k sobě. Tato tradice se datuje z doby prvních reggae akcí, takzvaných Reggae Jugglings.

United Flavour hráli hodně rychle a občas i v rytmu ska. Ska je u nás v Česku hodně populární, takže dav šílel. Dredatí týpci skákali do výšky a méně spontánní posluchači museli odrážet jejich zmítající se těla. Jelikož mě začínala zmáhat únava, šla jsem se podívat na vedlejší stage, kde hrál B. Rocka a na pozadí prozpěvovala Princess T. Měla jsem dojem, že ji snad vůbec nepustí ke slovu, a to je přitom tak zdatná. Umí zpívat stejně dobře, vlastně lépe (!) než Carmen. Měla jsem radost, že ji tam vidím, že si konečně poslechnu citlivý ženský projev, ale bohužel B. Rocka nám to oběma ne a ne dopřát. Možná časem polevil, ale já se zase odebrala zpátky k hlavní stage. Cestou jsem si říkala, že je z hlediska festivalové dramaturgie trochu neobratný tah načasovat jejich vystoupení současně s United Flavour, kdy se většina lidí mačká u hlavní stage. No nevadí, Pricess T si ještě užijeme, například 26.6. v klubu Cross, kde vystoupí vůbec poprvé s kapelou Riddimshot. To bude BOMBA!
Když jsem se vrátila pod pódium, ze kterého to rozjížděli United Flavour, netrvalo dlouho a koncert se nachýlil ke konci. Nevím proč, mohli si to docela dobře odpustit, ale na rozloučenou přihodili koláž skladeb Boba Marleyho. Bylo to, jako když přetáčíte kazetu dopředu a ona přitom hraje. Bylo to příliš rychlé, uspěchané. Přesto hodnotím koncert United Flavour jako to nejlepší, co jsem letos na Meetingu slyšela.
Doufám, že příští rok vystoupí kapely Dawn Tribe a Riddimshot a že to bude v jejich současné sestavě. Riddimshot je patrně nejlepší česká reggae kapela, přinejmenším jedna z nejlepších, a jestli se jim bude dařit spolupráce s Princess T, myslím, že sotva najdou v Česku konkurenci…

1.část…

jenom čára
  1. to s tou zloutenkou jsem myslel ze srandy :DD


    xargh    čen 21, 00:19    #
  2. ty kerky byly henovy, to jen tak pro uplnost. zloutenku bych spis cekal u vsech tech stanku s obcerstvenim­.zajimalo by me, kde si vsichni ti dotycni kuchari a kucharinky mejou ruce. jednou jsem na hradcansky videl vietnamce, jak pote, co se vymocil na svuj vlastni stanek s obcerstvenim, mohutne oklepavsi svuj penis, vratil se s radosti vietnamcum vlastni z5 k nandavani zeli na bagety.o tom, ze pouzil grif kucharek s komunistickejch jidelen-vidlicka uchopena mezi ukazovackem a palcem, palec vsak slouzi jako podavac, drzak a utirac nosu zaroven, neni pochyb.


    hoorka    čen 21, 11:57    #
  3. lol hoorka tvuj vjetnamec me bude chodit strasit :)

    jinak ti povim, kde si mejou ruce – rovnou z pet lahve, neni-li pobliz potok, ale tady byl – takze bych to videl na super cistou tekouci vodu… do ktere o kousek vys proti proudu chcijou pivem nasakli rastove. jestli oklepavaj penisy sem se nekoukal :)


    r3gg43n3r4t0r    čen 21, 12:17    #
  4. v tom pripade to vypada, ze tuto akci nelze nez prohlasit za vydarenou


    hoorka    čen 21, 13:17    #

[· Byl to Woodstock, nebo Žebrák? [4] ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]