Předvolební odpoledne v Sierra Leone

[· 1.10.2007 · autor: Jitka Adamčíková · ilustrace: Jitka Adamčíková ·]

…normální

25. září zasedl v Sierra Leone poprvé nový parlament složený převážně z opozice, které se podařilo nahradit předchozí zkorumpovaný režim jak v parlamentu tak v prezidentském křesle. Překvapivý výsledek nedávných voleb akceptovala široká veřejnost, ale také armáda, která vyjádřila loajalitu nové vládě. Na africkou zemi pár let po občanské válce je to výkon obdivuhodný. Napjaté předvolební období nicméně ukázalo, jak snadné je v podobné zemi probudit staré vášně a vyvolat násilí. Zvláště pobývá-li zde stále přes 70 000 bývalých rebelů z RUF (Jednotné revoluční fronty), kteří měli největší podíl na hrůzách desetileté občanské války. Bývalí bojovníci sice prošli státním reintegračním programem, reálně však představují nadále největší bezpečnostní hrozbu v Sierra Leone. Nezaměstnaní, frustrovaní, nenávidění okolním obyvatelstvem.
Pracovala jsem ve Freetownu v rámci volební monitorovací mise Evropské unie. Do mé oblasti působnosti patřilo také předměstí Waterloo, kde se 27. srpna změnilo nevinné předvolební setkání s prezidentským kandidátem v násilný konflikt připomínající praktiky let nedávných.

…zbytečně moc krvavý.

Ten den jsem přijela do Waterloo navštívit šéfa volební komise Raymonda George, abych zjistila, jak probíhají přípravy na volební den. Raymond George, měl opět dobrou náladu. Nechtěla jsem mu ji hned kazit, a tak jsem se opatrně zeptala, jak probíhá distribuce volebních uren a hlasovacích lístků v jeho okrsku. Raymond mávl rukou a odpověděl: „Dá-li Bůh, bude dobré počasí a vše se stihne.“ Když jsem si představila zmatky provázející předchozí kolo, přála jsem si, aby stál Bůh na jeho straně. Přece jen období dešťů právě vrcholí a asfaltová silnice končí hned za městem. V tom dostal Raymond nápad – kdyby získal od Evropské unie ještě jeden náklaďák, moc by mu to pomohlo. Koukl se na mne a láskyplně pohladil svůj počítač s nálepkou UNDP (United Nation Development Program), ,, , který jsem ještě nikdy neviděla v provozu. Na moje zamítavé vysvětlení se Raymond zatvářil nechápavě. Možná mi špatně rozuměl, museli jsme na sebe křičet, abychom přehlušili hukot generátoru zásobujícího kancelář elektřinou.
Moje další otázka se týkala akreditací pro představitele volebních stran, kteří by měli monitorovat dění ve volebních místnostech. Počet pozorovatelů z řad opozice byl výrazně menší než v případě vládní strany. To nebyl moc příjemný dotaz. Raymond znervózněl a k mému údivu zapnul počítač. Chvíli otvíral a zavíral prázdný wordový soubor. UNDP ho sice vybavilo technikou, ale už ho nikdo nenaučil, jak ji používat.

…zatýkání útočníků

Vtom se venku ozval křik a za okem se mihla skupina mladíků v červeném, což je barva opoziční strany APC. Ze by už přijel prezidentský kandidát Ernesto Koroma? Sedla jsem do auta a zamířila do centra, kde mělo dojít k předvolebnímu mítinku. Jeho místo bylo zvoleno poněkud nešťastné, protože se nachází v těsné blízkosti komunity bývalých rebelů z RUF. Ve Waterloo se jich pohybuje okolo stovky, založili si dokonce vlastní nevládní organizaci nazvanou Homebase, která jim umožňuje čerpat finanční prostředky od různých dárců. Před nedávnem navštívil komunitu prezidentský kandidát vládní strany SLPP Solomon Berewa a věnoval organizaci výrazný finanční obnos pro její další rozvoj. Při našem posledním setkání byli příslušníci Homebase oblečení do zelené, což je barva vládní strany. Zdálo se, že rebelové z Homebase již mají v předvolebních preferencích jasno.
Cestou jsem míjela další mladíky v červeném, utíkající stejným směrem. Motalo se mezi nimi spousta děti nadšeně vykřikujících opoziční hesla. Zatrnulo mi, když jsem uviděla v rukou starších výrostků hole opatřené hřebíky. Dojde-li ke střetu příznivců opozice s rebely a zasáhne policie, tihle mrňousové to v nastalém zmatku odnesou jako první.

…o něco méně krvavý.

Již z dálky byl slyšet hlas megafonu svolávající přívržence opozice a podle jeho emotivního projevu rvačka mezi červenými a zelenými již začala. Vyprovokovali ji rebelové z Homebase. Rychle jsem si v autě oblékla modrou vestu s logem Evropske unie ve snaze zdůraznit svou neutralitu. Policie již byla na místě, ale násilný střet pokračoval po několik dalších minut, než policisté zasáhli slzným plynem. Agresivita lidí se tím sice ještě zvýšila, ale dav se po chvíli začal rozpadávat. Na zemi zůstali ležet zranění, všichni v červeném. Policisté naložili těla do sanitky a odvezli do nemocnice. Zvažovala jsem, jaký bude další scénář. Dva zranění mají vážná poranění hlavy a pokud někdo z nich zemře, červení se začnou mstít. Můj řidič Moses uvažoval rychleji než já: „Měli bychom jet k domu Dennise Williamse, tam poběží určitě nejdřív.“ Pan Williams je hlavní autoritou kmene Mende a jeho kmen tradičně preferuje vládní SLPP. Zavolala jsem mu, jestli je v pořádku. Nebyl, na jeho dům právě zaútočili červení kameny. Informovala jsem policii a vytvořila si v hlavě seznam autorit z obou politických táborů. Zazvonil mi telefon, jeden ze zraněných již v nemocnici zemřel. Přejela jsem k domu starosty, který je aktivním členem vládní strany. Policie už byla na místě, rozvášnění červení však byli rychlejší a stihli dům zdemolovat a vyrabovat. V zemi, kde 70% obyvatel žije pod hranici chudoby s příjmem menším než dolar na den, je rabování zlomový moment, který vtáhne do politického násilí i osoby bez sebemenšího zájmu na výsledku voleb. Moudrý Moses opět přidal svůj komentář: “Když v roce 1999 rebelové obsadili Freetown, desetiletý dětský voják mi zastřelil otce jen proto, aby získal jeho rádio“. Většina útočníků, kteří zdemolovali dům starosty, nepřišla vyjádřit svůj politický názor, prostě jen využili šanci vyventilovat svůj vztek a obohatit se.

Jedu do nemocnice, abych ověřila zprávu o úmrtí. Jednalo se o dezinformaci, pravděpodobně vypuštěnou s cílem vyostřit konflikt. A zafungovala dobře, protože v nemocnici se skupinka rozvášněných červených chystá lynčovat zraněného rebela z Homebase. Znám ho, dělala jsem s ním několik interview a je mi jasné, proč si místní nenechají ujít šanci se pomstít. Policie vsak zasahuje a odváží jej na stanici, kde bude v relativním bezpečí.
Mám-li dorazit zpět do Freetownu před setměním, musím už opustit Waterloo. Po cestě se ještě zastavuju v krámku s rybami, který vlastní žoviální Amy. Zpravidla vyhlíží zákazníky sedíce venku pod červeným slunečníkem. Amy je na svém místě, ale slunečník zmizel. „To víš, fandím sice opozici a chci, aby ta naše zkorumpovaná vláda odešla, ale živnost je živnost a já si krámek rozšlapat nenechám.“
Večer jsem strávila na telefonu ověřováním dalších poplašných zpráv. Překvapilo mne, jak dosud rozvážní politici reagovali na dezinformaci o úmrtí ve Waterloo. Tentýž den reagoval na narůstající napětí úřadující prezident Kabbah, který varoval před vyhlášením výjimečného stavu. Toto prohlášení vedlo ke spekulacím, že nepokoje vyprovokované rebely jsou řízené vládní stranou. Ta by v případě volební porážky mohla vyvolat podobné vlny násilí, načež prezident by vyhlásil výjimečný stav, který by umožnil zásah armády a ozbrojený převrat.
Takovýto scénář se naštěstí nenaplnil. 8. září proběhlo bez výrazných incidentů druhé kolo voleb, ve kterém opoziční kandidát Ernesto Koroma získal 55 % hlasů: Zkorumpovaný režim tak mohl být nahrazen režimem novým, snad o něco málo lepším.

…pro článek asi nepoužitelný, ale můj oblíbený.

jenom čára

[· Komentář ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]