Od Tisového vrchu

[· 22.3.2011 · autor: VlastaPasta · ilustrace: Tisový vrch ·]

potní chýše U tisového vrchu

Žijeme v době absurdit a paradoxů, v době protikladů. V nadbytku zdrojů a informací ztrácíme jasnost a ryzost otevřené mysli, svou celistvost a její kontinuitu. Naše vnímání se zúžilo jen jedním směrem, necháváme se manipulovat a ochotně přijímáme „bezpečí“ a pohodlí zaběhnutého a známého. Ostnaté dráty systému. „..by the rivers of Babylon, there we sat down ye-eah we wept, when we remembered Zion…“ . Ale i ty nejpevnější zdi jednou padnou pod tíhou skutečnosti a neodvratitelnosti osudu, přirozeného řádu věcí, rytmu života o sobě samém. Je jedno, z jaké tradice vycházíte, opravdová spiritualita je jen jedna. Poctivost a upřímnost k sobě samému je vždy odměněna poznáním a emancipací, osvobozením.
V nesmírné nedozírnosti temnoty svých myšlenek jsem měl to velké štěstí a kliku, že jsem narazil na lidi, co po tváří naší drahé Matky Země kráčí s odvahou a radostí, s hrdostí a bezelstností malých dětí. Ti lidé se teď po půl roční cestě po Latinské Americe vrátili domů do Čech a rozhodli se poznání a skromné znalosti, které po cestě nasbírali, předávat dál i u nás. Ne, aby nás předělali na indiány, ale proto, aby nás přivedli zpátky na cestu. Na cestu k sobě samým, k svým tradicím a zapomenutým stezkám ducha.

potní chýše U tisového vrchu

…a takovouhle potní chýši postavili U Tisového vrchu.

Jmenují se Václav a Terezie a v očích naší běžné každodenní zkušenosti a reality se dotkli něčeho, co se většině z nás pod tíhou výchovy a směřování naší společnosti podařilo za velkého úsilí a otupování hrotů našich myslí vytěsnit na samý kraj našich spekter. Je to cajk. Ale pravda je taková, že každýmu se jednoho krásnýho dne začne stýskat po domově, a mně tenhle neodbytný stesk s dotěrností a neskutečnou neodbytností pronásleduje již od útlých let, kdy jsem hleděl do zrcadla a ptal se sám sebe „…kdo jsi?“ s děsivou jistotou zjišťoval, že nejsem to, co si myslím, že jsem. Že nejsem tou nálepkou, položkou na seznamu společnosti. Terno no… Ale, abych se vrátil z5jet k předmětu svého vyprávění, tihle dva lidé se nebáli a na cestě, při které se vzdali většiny opor, jež většina z nás považuje za životu nezbytné, za pomocí lidí, co poznali, a technik, jež jim předali, dotkli se onoho křehkého v nás a sobě. „…nesmíš se vesmíru bát, dotkni se křehkýho místa..“ Křehkého a na samou podstatu odkrytého, do naha vysvlečeného!
Tyhle znalosti a moudrost je teď od jara možné začít poznávat a prožívat nedaleko Sloupu v Čechách, v Záhoříně u České Lípy, na malebné samotě pod vrchem, jež zove se od pradávna „Tisový“. Nebudu se rozšiřovat o tom, o jaké znalosti a techniky se jedná dál. Věřit můžete, že cesta je to opravdová a neskutečně zábavná.

potní chýše U tisového vrchu

„Let the words of our mouth
And the meditations of our heart
Be acceptable in Thy sight here tonight.“

Odkazy:

jenom čára
    • tak jen na cestě vlastně kolem a tam rok a 1/2 dohromady cajk :)

    namasté !


    VLASTAPASTA    bře 25, 06:41    #

[· Komentář [1] ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]