Něco z historie naší Zahrady

[· 15.7.2012 | přečteno: 1931 ·]

Pohlednice zachycující zákrut řeky Náklí. Srdečný pozdrav z Týnice nad Sázavou. Srdečný pozdrav z Týnice nad Sázavou.

Historie továrny na kameninu

V roce 1785, kdy majitelem Konopiště a tedy i Týnce se stal František Josef hrabě z Wrtby, se opuštěný a zanedbaný Týnec znovu povznesl. V roce 1791 zde založil hrabě z Wrtby manufakturu na kameninové zboží. K manufakturním účelům dal hrabě z Wrtby upravit týnecký hrad. K výrobním účelům sloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Hrabě z Wrtby byl posledním potomkem svého rodu, neoženil se a jeho velkou láskou se stala týnecká manufaktura. Wrtbova horlivost způsobila, že týnecká kamenina barvou i jakostí se podobala zboží anglickému. I malíři z proslavené majolikové továrny holičské byli přilákáni do Týnce.

Působením odborníků, kteří přišli do Týnce z Prahy a z Holiče, povznesla se výroba v týnecké manufaktuře na kameninu tou měrou, že hrabě z Wrtby dostal v roce 1801 dvorním dekretem povolení otvírat sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska a jeho manufaktuře bylo dovoleno užívat ve štítě dvouhlavého orla.

Manufatkurní budovy v týneckém hradě brzy rozšířené výrobě nepostačovaly, proto dal hrabě z Wrtby postavit v roce 1812 novou manufakturní budovu. Ta stojí v Týnci dodnes. Je to dnešní objekt kulturního domu, stavba v empírovém slohu, kterou zdobí v průčelí znak Hrabat z Wrtby.

Panorama města - vpravo továrna na kameninu. Pohled na Hrad s hradní branou (která stojí dodnes). Starý železniční most, který v nejbližších letech čeká rekonstrukce.

Ve Wrtbově době dosáhla týnecká kamenina po stránce výtvarné vysokých uměleckých hodnot. K nejcennějším výrobkům patří antické vázy, stolní příbory, polévkové mísy, konvice, koflíky a talíře. Poleva nádob byla žlutavá a později také zelená. Jako ozdob bylo užíváno plastiky a malby a později, většinou až v době powrtbovské, měditisku. Po stránce tvarové, plastické i obrázkové bylo užíváno cizích vzorů: anglických, vídeňských a míšeňských.

Hrabě z Wrtby odkázal konopišťské panství a tedy i týneckou manufakturu Janu Karlovi, knížeti z Lobkowicz. I přes potíže se snažil kníže Lobkowicz udržet výrobu na dřívější výši, ale konkurence porcelánového nádobí a nedostatek palivového dřeva pro manufakturu uspíšily zánik výroby, která v roce 1866 v době prusko-rakouské války zanikla úplně. Dělníci přešli do továrny na přízi v Brocích a manufakturní budova v Týnci byla později přeměněna arcivévodou Ferdinandem d´Este na hotel.

Silniční most přes řeku Sázavu. Staré časy v podhradí. Památkově chráněný dům U Micků.

Historie Hradu

Nejstarší písemná zpráva o existenci Týnce a týneckého hradu je z roku 1318 a zachovala se ve zlomku bývalých soudních spisů tzv. půhonných desek.

Archeologické nálezy, objevené při výzkumu v týneckém hradním nádvoří v letech 1969 – 1974 a další nálezy v okolí Týnce (např. slovanské pohřebiště na Brodcích z 8. až 9.století aj.) ukázaly, že tato oblast byla osídlena již v 8. až 10. století. V 11.století zde byl postaven nejprve dřevěný a později kamenný hrad s románskou rotundou, která je nejstarší dochovanou stavební památkou v Týnci.

Týnecké hradiště mělo výhodnou polohu na vysokém skalním ostrohu nad řekou Sázavou, která je chránila od severní strany. Od západu přispíval k jeho ochraně Janovický potok, od jihu pak široká a hluboká strž, vyhloubená přívaly dešťových vod. Nejpřístupnější a tedy i nejzranitelnější bylo hradiště z východní strany, ve směru od Bukovan. Můžeme proto předpokládat, že právě z oné strany mu byla předsunuta mohutná bašta, zpevněná příkopem, valem a palisádou. To bylo ono zatýnění, které dalo osadě jméno. Jelikož po tomto opevnění nejsou patrny pozůstatky, je možné, že bylo rozrušeno při výstavbě farní budovy a příslušných hospodářských objektů.

…z týneckého hradu se nám zachovala románská rotunda z konce 11.století a hradní hláska z druhé poloviny století dvanáctého. K nim byl přistavěn, nejspíše koncem 12.stol., románský obytný palác, který postupem doby zanikl. Uvedené tři objekty byly a jsou dodnes jádrem týneckého hradu. Plnily funkci obytnou (palác), obrannou (hlásná věž) a chrámovou (rotunda). Toto jádro, vystavěné od základů až po krovy z opracovaného kamene, bylo obehnáno příkopem vylámaným do skály. Ten byl na severní straně překlenut padacím mostem.

Kdysi byla kolem jenom pole... A zase pole... JAWA 250cc Super Sport.

…koncem 18. století a v první polovině 19. století došlo po celé Evropě k prudkému rozmachu keramického průmyslu. Nejinak tomu bylo i v českých zemích, kde daleko od surovinových zdrojů v Týnci nad Sázavou založil kolem roku 1791 František Josef hrabě z Vrtby (1759 – 1830), majitel dosti rozsáhlého panství Konopiště – Týnec – Benice, manufakturu na výrobu zboží z jemné kameniny. První provozovny byly v tzv. starém zámku a teprve na počátku 1. desetiletí 19. věku v době, kdy se výroba zdárně rozvíjela, byla vystavěna nová tovární budova (dnešní kulturní centrum). V r.1887 Jan Lobkovic (dědic po hraběti z Vrtby) prodal konopišťské panství arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´ Este, který zde prožil nejkrásnější léta svého života po boku své manželky hraběnky Žofie Chotkové. Jejich život byl násilně ukončen přesně o čtrnáct let později ve vzdáleném Sarajevu a po r.1918 se konopišťské panství stalo majetkem československé­ho státu.

Hradní věž s rotundou Obyvatelné části hradu se potom užívaly jako byty. V r.1926 celý areál koupil ředitel Umělecko-průmyslového muzea v Praze dr.F.X.Jiřík a později kvůli finanční náročnosti rekonstrukce opět rozprodal. Dnes rotunda s věží patří náboženské obci církve československé husitské. V domku vedle věže bylo v r.1959 péčí obce a vlastivědného kroužku zřízeno městské muzeum s expozicí týnecké kameniny a archeologie. V letech 1983–1995 však bylo kvůli náročné rekonstrukci uzavřeno a dnes opět slouží široké veřejnosti jako zdroj poznání historie našeho města.

Odkazy:

ornament

[· Komentář ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]