Lyžovačka v Libni

[· 20.5.2006 · autor: Josef Kobylák · ilustrace: Josef Kobylák ·]

Převzato ze Sbírky snů Josefa Kobyláka.

Je zima a v Praze napadl sníh. Já si beru auto Škoda 105 a jedu někam směrem k Libni lyžovat. Jenže já nemám obyčejný lyže, ale zadní sajtnu z AVIE jako snowboard. A na tý jezdím ze svahu jako ostatní lyžaři. Pak najednou vytáhnu běžky a zase chvíli jezdím na lyžích ze svahu.
Když skončím lyžovačku, vezmu sajtnu a vyrážím na tramvaj. Tramvají jezdí sice dost, ale je tam taky dost stanic a každá ta tramvaj má svojí stanici, nebo aspoň dvě tramvaje mají svojí stanici a já nevím, v který z těch zastávek stojí ta moje tramvaj, a tak běhám od stanice ke stanici i s tou sajtnou z AVIE, až konečně najdu určitou stanici pro tu správnou tramvaj. Vlezu nakonec do jedenáctky a jedu směrem na Vinohrady. Ještě si stačím všimnout tý opřený sajtny o zábradlí na stanici.
Jak tak tou tramvají jedu a pod vlivem toho, že je u nás na návštěvě babička, tak zjišťuji, že jsem hluchoněmý.

S lidmi v tramvaji se domlouvám posuňky a jde mi to docela dobře. Jedna paní mě lituje, že jsem moc hodný člověk a že jsem takto postižený. Já nevím, proč jsem hluchoněmý, když tu paní normálně slyším, ale nemůžu ji zklamat.
Další věcí je to, že tou tramvají nejedu domů, ale pro auto, který je zaparkovaný někde v Libni, kde jsem předtím lyžoval. Ale jak jsem bloudil mezi těma stanicema, tak jsem se od auta natolik vzdálil, že jsem usoudil, že bude lepší jet pro něj tramvají. Na Míráku vystoupím z jedenáctky, protože zjišťuji, že kvůli hluchoněmosti jsem tři zastávky přejel, a sedám do jiný tramvaje, která jede směrem do Vršovic.

Já totiž kromě jiného navštěvuji večerní školu, kde jsem už dva měsíce nebyl. Oni si myslí, že marodím, já si myslím, že marodím, ale vůbec nemarodím, já na školu kašlu. Někdy už tam ale jít chci, a to je zrovna dnes. Vezu jim omluvenku, ale tu mám právě v autě, který parkuje v Libni, zatímco já nevímproč jedu do Vršovic. Tramvaj je plná studentů a ty si ze mě dělaj víceméně srandu. Pak tramvaj zastaví někde v tunelu. Stojíme asi dvacet minut. Jeden student mi povídá, že je to tady normální. Já už vidím, že do školy to zase nestihnu, odevzdání omluvenky je v nedohlednu. Ještě vidím, jak z tramvaje vystupuje nějaká studentka. Je černovlasá a směje se a před tunelem se vymočí, aniž si sundá kalhoty.

Jarka Chytrak z Koczowa

Autoportét Josefa Kobyláka

jenom čára

[· Sen a nebo skutečnost? ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]