Křížová cesta českého reggae
[· 10.7.2008 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]
Ježíš obtěžkán křížem povstal a ke Golgotě zamířil brzy
z jara, křížová cesta českého reggae začíná o něco
později, téměř až s příchodem léta. Možná ani nemá čtrnáct
zastavení a my po ní určitě nejdeme s křížem na zádech jako
Kristus, nijak zvlášť netrpíme, ale bavíme se, tančíme a snad nám
i sem tam probleskne, že existuje něco, co nás přesahuje, protože
přesně taková je hudba, a pro reggae to platí dvojnásob.
Kolikrát se na téhle svaté pouti každý zastaví, je věc každého.
Reggae koncertů a festivalů se u nás pořádá dost. Můžete chodit co
týden do Crossu, můžete si oblíbit
africký music bar Meli-Melo, můžete zajít
ve čtvrtek do Lalibely, můžete zajet na některý z mnoha festivalů,
nebo třeba propadnete benefičním akcím typu Slepičárny či Baby Irie,
které mají konkrétní cíl. A jsme u toho!
Co je cílem hudby? Má nějaký? Má smysl? To jsou otázky, na které zde rozhodně nemíním odpovídat, na ty si musí najít odpověď každý sám. V jamajském reggae nicméně platí, že music is a message/message is in the music, čili hudba je poselství/poselství je v hudbě. Přitom u reggae nepřicházejí v písňových textech na přetřes jen citové výlevy a filozofické postřehy typu „borec se zaláskoval do roštěnky, protože mu šampónuje jeho dredy“, ale překvapivě často i vyznání víry a lásky k Jahovi. Zřejmě vinou toho, že pouze znalci (a samozřejmě Jamajčani) rozumí jamajskému patois, stalo se, že v Čechách řada příznivců reggae patrně vůbec netuší, že jejich největší idoly jsou vlastně „pámbíčkáři“. Protože jak jinak by se mohlo stát, že při koncertě Urban Bushman na letošním Reggae Meetingu začali někteří lidé odcházet… ?
(Pár lidí to udělalo při nových skladbách, v nichž UB zhudebňují biblické žalmy.)
Urban Bushman je kapela, o které se na Right News píše jako o „slunečních jezdcích ze Země za Čajovým oparem“, což je metafora odkazující na duchovní rozměr jejich hudby. Čím déle tuhle kapelu znám, tím víc ji obdivuji pro její neohroženost. Protože začít zpívat v Čechách o Hospodinovi, to chce fakt odvahu! Kapela prochází neustálým vývojem, chlapci střídají nástroje jako jiní holky, skladby na sebe berou různou podobu, někdy se dokonce odchýlí od původní verze natolik, že je člověk pozná až v půlce (jako se mi to stalo u skladby „Keeper“ na Žízníkově 2008). Překvapení zkrátka neberou konce, změna je holt život. Nové kabáty starších písní jsou samozřejmě vítané, jen místy je malinko znát, že kapela nemá své vlastní coververze moc secvičené. Nicméně když už jsem u těch změn, Urbanům jednoznačně prospělo, že se zase Watcha vrátil k base a Mort za bicí, no fakt! Po dlouhé době poprvé jsem je v téhle staronové sestavě slyšela 11. června na Slepičárně a prostě to bylo znát. Mort je solidní bubeník, Watcha zase hraje hypnoticky hutnou basu, je to takhle stopro lepší než obráceně, i když ani to nebylo špatné. Watcha je vůbec talent, dokonce i pěvecký, jak se ukazuje v poslední době. Právě on totiž zpívá biblické žalmy, v nichž se obrací s různými prosbami na Hospodina. Má zvláštní, jakoby zastřený hlas, hodně „soft“, potřebuje s ním ale ještě trochu pracovat. Teprve až za čas bude jako zpěvák znít stejně profesionálně, jako zní dnes jako basák. Na Slepičárně působil trochu nejistě, o to lepší „výkon“ podal v kostele Církve československé (Husův sbor) v Čerčanech, kde Urbani uspořádali koncert pro všechny zapomenuté křesťany z Posázaví. Moc jich nebylo. V suterénním divadýlku na „Úbéčka“ pařilo nějakých dvacet třicet dobráků. A jelikož se praví, že dobro bude po zásluze odměněno, dočkali se návštěvníci čerčanského koncertu sladké odměny. V podstatě můžou děkovat svým línějším kamarádům, že nechali zadky doma před televizí. Vychutnali si totiž krásně komorní koncert „slunečních jezdců“, pocítili bratrskou jednotu a uvěřitelnou atmosféru kmenového ritu. Bylo to jednoznačně na místě! Nevím, který z těch hipíků byl čerčanský kněz, ale bylo od něj hezké, že otevřel dveře rastafariánům; vlastně to z jeho strany mohla dost dobře být i hereze, to já neposoudím. Já si jenom myslím, že kdyby měl být kacíř on, jsme potom všichni kacíři. Jenže co já si myslím, není důležité, důležité je maximálně to, co se děje kolem mě, a to ještě kdoví jestli…
Další zajímavá událost z poslední doby, kterou chápu jako zastavení na křížové cestě českého reggae, byl devátý ročník festivalu v Žízníkově u České Lípy. Vsadím boty, že jeho organizátoři nebyli knězi, ale zato museli mít svatou trpělivost, protože na poslední chvíli odřekly účast hlavní hvězdy z Jamajky, Lutan Fyah a Jah Mason, na které se Češi fakt těšili. Lutan s Jahem zrušili celé evropské turné, protože dostali lepší nabídku (rozuměj „víc peněz“) od Australanů. Místo nich se Žízníkovským podařilo přemluvit Luciana s Etanou, která se ale na poslední chvíli vymluvila na chřipku (a to jsem ji chtěla vzít na milost!). Tak z toho nakonec zůstal „jenom“ ten Luciano, který možná neuspokojí progresivní bobo-dredy, ale stejně má sílu. Zajímavé bylo kromě jeho písní a vůbec projevu také nazvučení. Docela jsem žasla, jak je možné, že většina českých kapel měla téměř o polovinu slabší (tišší a méně vydatný) zvuk než on a jeho Jah Messenger Band, i když měly k dispozici stejný PA systém. Z toho, co jsem pak slyšela od různých členů různých kapel, bylo zvučení na Žízníkově nemálo v klidu, prý zvukař byl moc ochotný a nedělal, že všemu líp rozumí, třebaže by mohl, protože řada českých kapel si zjevně a naneštěstí neumí nastavit kvalitní zvuk. O tom, jak je to důležité, nemá vůbec cenu se rozepisovat. Luciano a Jah Messenger Band si přivezli zvukaře vlastního (takového tlustého černocha, jenž bezezbytku vyplnil místo za mixpultem na pódiu), který spolehlivě věděl, o kolik má otočit kterým poťákem. Žízníkovští zvukaři by to jistě také zvládli, jen by jim kapely musely říct, co přesně chtějí. Tím pádem se nabízí, že to ty kapely buď nevědí, nebo to neumějí říct, což mi připadá pravděpodobnější. Tím se kruh opět uzavírá u váznoucí komunikace, na kterou jsme my Češi celkem přeborníci. Čech je podle všeho člověk, který nenávidí pámbíčkáře, ale naštěstí se neumí pořádně vyjadřovat, takže se to zatím ještě nerozkřiklo. Je třeba s tím ale urychleně něco dělat, jinak se to rozkřikne, a potom nám pomáhej Pán Bůh!
Snad Čechy pomůže uzdravit Lucianova modlitba, jíž zakončil jednu ze
závěrečných skladeb svého setu. Klečel v té chvíli a za ním
stály dvě jeho doprovodné vokalistky (ta třetí zřejmě nebyla věřící,
protože odešla z pódia), a měly ruce sepnuté do „mudry“
nejsvětější trojice či snad židovské hvězdy (kosočtverec tvořený
spojenými palci a ukazováky). Luciano je známý svým náboženským a
sociálním cítěním, a jakkoli si za vystoupení řekl víc peněz než
Lutan s Jahem dohromady (bylo to na poslední chvíli a organizátorům
vážně vytrhl trn z paty), nějak jsem mu tu modlitbu věřila.
A přestože se neumím modlit, modlila jsem se spolu s ním. Modlila
jsem se za to, aby lidé v Čechách neodcházeli z koncertů, jakmile
někdo začne zpívat o Hospodinovi, abychom se naučili přijímat cizí
víru s pokorou a úctou, abychom dokázali vyslechnout opačný názor,
aniž bychom z toho hned vyvodili, že jeho zastánce si musí logicky
myslet, že děláme něco špatně.
Jaké bylo tedy duchovní poselství Žízníkova? Může nás hudba
spasit a zachránit před peklem? A existuje vůbec peklo? Víte, to já
vám nepovím! To se budete muset zeptat někoho jiného. Já jen vím, že
když jsem si šla v sobotu ráno koupit do Krišnova stánku snídani,
prohlásil krišňák, že ty naše akce teda pěkně „zdegradovaly“.
Říkal to opilému mládenci, který se ochomýtal kolem a vypadal, že stojí
ve frontě přede mnou. Jelikož byl opilý, nebylo moc poznat, jestli si chce
skutečně něco koupit, tak se ho krišňák radši zeptal. Chlapec nabídku
odmítl s tím, že už si dal něco vedle (asi grilované kuře nebo
klobásu), ale že se určitě ještě staví, protože „fesťák bez vege
jídla to by nebylo vono“.
Kromě stánku Govinda si u mě Žízníkovští šplhli ještě
důmyslným systémem sběru odpadků. Za korunu se totiž vykupovaly prázdné
kelímky od piva! Úžasné! Louka v neděli sice byla udusaná, tráva
byla žlutá a lidé unavení, přesto se kolem válelo o poznání méně
odpadků, než by tomu bylo za normálních okolností.
Na Žízníkov se podařilo dopravit opravdu spoustu dobré muziky!
Zahrály české a zahraniční kapely zvučných i méně zvučných
jmen, z nichž některé dokázaly, že není třeba obávat se změn:
- Mr. Cocoman & Solid Vibes, kteří mají nově na kytaru a basu bratry Eichlerovy.
- Barakaba, nové uskupení, jehož základ tvoří rytmika z Riddimshot a jež výrazně definuje africký styl zpěvu (Yussouf Samzy) a perkusí (MT) z Pobřeží slonoviny.
- Nebiba, o které jsme na Right News už detailně psali a která také stále silněji tíhne k africkému stylu (osobně se domnívám, že Nebiba působí přesvědčivěji v reggae písních pouze okořeněných africkými styly, než ve snahách o autentickou „Afriku“).
- Tribetown, poměrně nová pražská formace, která vychází z reggae, ale její zpěvák je takový cikánský Stevie Wonder (se vším všudy!).
- Zion Squad, nemálo hodně mladá kapela bobo-dredů z Prostějova, která natočila kontroverzní dokument o přípravě svého alba (na Žízníkově se o něm i o kapele hodně mluvilo; utvořte si názor sami a třeba nám sem napiše komentář…)
- EastWestRockers Až nebezpečně nadupaná kapela z Polska, inspirovaná roots reggae, ale i moderním dancehallem. Mají výbornou trojici frontmanů, kteří se nebojí zpívat ve své mateřštině a díky nimž kapela tak trochu připomíná německé Seed, kterým pomalu šlape na paty i hudebně…
[· Co říkáte na kontroverzní dokument, který natočili ZionSquad? [5] ·]
[· další články ·]
[· České reggae, dancehall a ska festivaly 2008 ·]
[· 5. Ekologie V KUCHYNI. . . ·]
Nepřijde mi moc kontroverzní
— Kolda 19.07.08 #
ja ho nechapu, ale zaznamenala jsem, ze v nazorech na nej se lide rozchazeji – celkem vyvolava diskuse – tak mi prave kvuli tomu pripada kontroverzni…
— koudelka 25.07.08 #
Redakce by se touto cestou chtěla omluvit baskytaristovi Tribetown, Stanislavu Černému, za nesprávné uvedení jeho jména v tomto článku. Jména členů kapely jsem opisovala z profilu na MySpace.com, kde se sazba podivně přelévá, vinou čehož jsem nedopatřením „Lovcovi“ přiřadila příjmení kytaristy Marka ;) Sorry! A díky Houbovi za upozornění! PS: Už je to opravené.
— koudelka 29.07.08 #
Milá Koudelko, píšeš hezky, ale kdo se s tím má číst – nabité informacemi to zrovna není (a když už se nějaká objeví, není úplně přesná) a mám-li si vybrat, jestli strávím půlhodinu u Tvého sáhodlouhého článku nebo u knihy, kterou mám rozečtenou, vyhrává tištěné médium. Doporučení číslo 1 tedy zní: autocenzura, autocenzura, autocenzura neboli krátit, krátit, krátit.
Druhá poznámka se týká Tvého hodnocení bubenických/basáckých schopností komba Mort/Watcha. Na základě napsaného se domnívám, že bace a bisím rozumíš asi jako česká koza turečtině. Ideálním řešením pro Urban Bushman by totiž bylo, kdyby se Mort mohl nechat naklonovat – je totiž stejně dobrý bacák jako bisista. Watcha je skvělý člověk, blízký kamarád a kolega, nicméně pořád ještě hraje na bacu jako devítiletý žáček z hudebky (ne-li hůř) a těžkopádnost jeho hry bych s hutností nezaměňoval.
Jinak palec nahoru, akorát příště krátit a vyslovovat se k tomu, čemu rozumíš. ;o)))
Tvůj Tygr
PS: Neznat jméno JEDINÉHO ČESKÉHO REGGAE BACÁKA světového kalibru (Standa „Black“ Černý), oproti kterému je i Djeï z UF jen sličný hochštapler, je u „insidera“, jakým bezesporu jsi, ostudou. Přemýšlej o tom.
— tygr 25.09.08 #
mily tygre, diky za vycerpavajici komentar. co k nemu dodat? snad jen, ze vnimani (a tim padem i jakekoli hodnoceni) hudby je veskrze subjektivni, na coz ve svych „sahodlouhych“ clancich na nekolika mistech zamerne (primo ci neprimo) upozornuji.
PS: Stanislava Cerneho sleduji a mijim jiz delsi dobu a rozhodne se nedomnivam, ze by byl ryzi reggae „bacak“…
— koudelka 25.09.08 #