Right News: Kameny se valí z Hořic

Kameny se valí z Hořic

[· 20.6.2009 · autor: koudelka · ilustrace: rightnewser/koudelka ·]

_{Reportáž z festivalu Cultural Reggae Vibez
2009}

Ota Blail z Jahtec Jammin'Job, Hořice 2009.

Dalším zastavením na Křížové cestě českého reggae – místem, kde Ježíš sňal kříž a na chvíli si odpočinul – jsou jednoznačně Hořice, město kameníků v Podkrkonoší. Tam se od roku 2002 koná reggae festival, který vznikl jako ,spontánní jednovečerní akce pro radost lidí z Hořic a okolí‛: Nádhernou atmosféru rozvibroval DJ Wadi a na vlně pohody pokračoval Babylonrocka… Respekt a poděkování jim. Pro návštěvníky bylo připraveno občerstvení s důrazem na kvalitu surovin a nápojů. Kuchyně byla pouze vegetariánská a tvrdý alkohol jsme záměrně vyřadili ze sortimentu také. Tradice přirozeně přetrvává dodnes, pouze strava je již všestranná. K tomu se váže historka spojená s jedním místním úřadem, který nám málem zakázal točit pivo, protože byly volby a za ,komančů‛ se pít alkohol v tyto dny nemohlo. Tak to tehdy v r. 2002 někdo zase zkusil ;))… Už sem přijeli se svým ,stánkem‛ členové z české s Amnesty International. Bavit se přišlo překvapivě cca 250 lidí. Vstup byl dobrovolný.

Tak tohle se stalo 14. 6. 2002. V lomu U Josefa. A jmenovalo se to REGGAE PARTY. Následovala druhá reggae spářka, tentokrát již nazvaná CULTURAL REGGAE VIBEZ s podtitulem ,reggae party II‛, která vypukla 31. 8. 2002 taktéž v bývalém pískovcovém lomu U Josefa a kde vystoupil pan Earl Gateshead, t.č. 52letý reggae DJ a MC z Anglie.
I letos zahrál v Hořicích jeden pán z Anglie, jistý Kenny Knots s kapelou Basque Dub Foundation. A ti kdo ho slyšeli, nelitovali. Vystoupil v sobotu v noci a zvedl vlnu, která zaplavila josefský lom až po okraj, omyla hrubozrnný pískovec, pročistila hlavy, které se do něj slétly. Téměř každou písničku si Kenny vystřihl několikrát (zpravidla třikrát), jelikož s oblibu dával pull-upy zcela nečekaně téměř až na koncích skladeb. Každopádně Kenny „diktoval“ a kapela hrála dobře a bezvadně nahlas. K dobrému zvuku jim jistě dopomáhal jejich vlastní zvukař, kterého si přivezli s sebou a který nad mixážním pultem celý koncert nadšeně tancoval.

V čajovně hořel modrý oheň, Hořice 2009.

Pískovcové stěny lomu U Josefa, Hořice 2009.

V čajovně hořel modrý oheň, voněla marocká máta a duněly bubny. MC Špína se přitočil zezadu k nic netušícímu chasníkovi ve frontě a zatoustoval: „Dneska mě nic nezhulí.“ Dostal paličku se slovy: „Tumáš, tohle tě určitě zhulí.“ Opět zatoustoval: „Dneska mě nic nezhulí.“ Klasika, MC Špína. Která kapela by o něj stála, nechť postává při příštím reggae festivalu na hlavním baru! Toustování mu fakt jde. Možná že ExT, možná že ti by do toho šli, koneckonců jim po jejich sobotním odpoledním vystoupení v Hořicích 2009 nabízel spolupráci. Necháme se překvapit…
Po reggae trampech z Prahy vystoupili v sobotu reggae folkaři ze Žatce, Jahtec Jammin‛Job. Ti patří spolu s ExT bandem do kategorie, kterou tady na Right News interně označujeme jako „české reggae“. Kapely spadající do této kategorie se vyznačují především vlastním pojetím reggae hudby, vytvářením vlastních riddimů a používáním harmonií, jejichž historický původ leží spíše v české kotlině než na Jamajce. To je odlišuje od jiných českých kapel, hrajících „roots reggae“ čili reggae riddimy vzniklé na Jamajce jakož i melodie harmonicky zakořeněné v africké hudbě. V Hořicích hráli české „roots reggae“ olomoučtí Homebwoyrasta a pražští Racoon’s.

Obě kapely mají vlastní styl: Homebwoyrasta tíhnou silně k Jamajce, hrají staré fláky od Culture, Boba Marleyho či Israel Vibration a dlužno dodat, že jim to náramně jde. Kromě výrazného pěveckého tria mají Olomoučáci v sestavě skvělého baskytaristu Ladju. Tenhle chlapík to myslí s reggae opravdu vážně a kromě hraní na basu a zpěvu (ač jen v jedné písni) navíc s Olinkou ve volném čase vyrábí na zakázku pravé reggae perkuse – většinou sada tří bubnů Nyahbinghi Drums Fundeh.
Avšak i Racoon’s zahráli dobře, ač poněkud odlišným stylem. I oni mají v repertoáru prima pecky a v sestavě výborné hudebníky; sympaticky rovněž působí, že v Mývalově květáku, jak se kapela původně jmenovala, hrají i ženy, jedna z nich hnedle na bicí! Od jiného bubeníka – od Vrány z JJJ – jsem po jejich koncertě slyšela, že „ta holka za bicíma byla úžasná, hrála fakt s nádhernou lehkostí“, a myslím, že to Vrána trefil.

Ani české, ani žádné jiné reggae naproti tomu v Hořicích 2009 nezahráli Čankišou, Evolution Dejavu a Imperio. Ocho Macho z Maďarska zase možná hrají „jako Manu Chao“, ale do Hořic vůbec nedorazili – mysleli si, že se akce koná až o měsíc později. Co se má stát, stane se… Z Polska přijeli Natural Dread Killaz a potěšili. Kenny Knots prohlásil, že lidi na festivalu byli moc fajn a taky milí, a přitom všechno takoví bojovníci! To by mě zajímalo, co by říkal v Polsku… totiž, Natural Dread Killaz jedou typický polsky bojovný dancehall ragga reggae stajl, který mi opět připomněl, že se do hudby určitě promítá národní mentalita, pokud tedy něco takového existuje…

Kapela Homebwoyrasta si přizvala hosta, Hořice 2009.

Polská kapela Natural Dread Killaz, Hořice 2009.

Hořické kameny, kameníci a bratři kristafariáni
Lom U Josefa je krásnou ukázkou toho, o čem píše Václav Cílek v knížce Krajiny vnitřní a vnější, když hovoří o opuštěných kamenolomech, které nemusí krajinu nutně hyzdit, ale mohou ji zkrášlovat, propůjčit jí romantický ráz, jako se to stalo třeba v případě slavného lomu Amerika. I lom U Josefa je místem, které láká k poklidnému spočinutí, vyzývá k oslavě života, jakou byl i Cultural Reggae Vibez Festival – rituál „bratrů kristafariánů“, kteří lásku k Bohu a všemu živému vyjadřují prostřednictvím reggae muziky.
Do pískovcových stěn kdosi vytesal kamenné postavy a obličeje, vedle někdo jiný kdovíkdy vyryl postavu připomínající pravěkou nástěnnou malbu. Lidé se opakují a dělají to rádi, protože je to nesmírně uklidňující. I reggae je postavené na opakování, působí proto na hráče i posluchače hypnotickým dojmem. Přináší jasné mírové poselství, zpívá o bolestných věcech andělské melodie, nutí nás tančit a dává nám zapomenout na bolest. Je to nástroj umožňující nám promlouvat k Bohu, a při troše štěstí i nástroj, prostřednictvím kterého k nám promlouvá Bůh…

Festival dopadl dobře, nezklamal ani organizátory, kteří těch přibližně dvanáct set platících návštěvníků očekávali a na otázku: „Doufáte, že příští rok přijede víc lidí?“ S úsměvem odpovídají: „Ono jich přijede vždycky stejně.“ Martin Skala, jeden z nich, je s letošním ročníkem spokojený, prý se nestal „žádnej průser, nikdo se nezranil“… a hlavně mi kladl na srdce, ať rozhodně vyzdvihnu činnost dobrovolníků, bez nichž by festival vůbec nebylo možné uskutečnit. To byli nejčastěji lidé z Hořic a jejich kamarádi a na festivalu pracovali na barech, v čajovně, u stánků s jídlem apod. Takže tímto těmto všem dobrovolníkům děkujeme! A doufáme, že se vás příští rok zase pár najde… ;)

Na závěr přinášíme pár dokumentárních videí z Cultural Reggae Vibez Hořice 2009.
Názvy písniček jsou většinou pouhými odhady, názvy kapel by měly sedět. Uvítáme, pokud nás v komentářích opravíte…
Pokud máte zájem videa někde dál použít, neváhejte, a když na nás ještě uvedete odkaz, uděláte nám radost.