"into the wild"
[· 9.3.2008 · autor: VlastaPasta · ilustrace: Carol Falcetta ·]
Autobus 142, jak ho na Aljašce opustil Christopher Johnson McCandless.
There is a pleasure in the pathless woods;
There is a rapture on the lonely shore;
There is society, where no intrudes,
By the deep sea, and music in its rour:
I love not man the less, but Nature more…
- Lord Byron
V dubnu roku 1992 se mladík z dobře zajištěné rodiny
obrátil zády ke společnosti a zamířil na Aljašku. Došel až
k severnímu úpatí Mount Kinley, kde se pokusil o nový začátek,
oproštěný od všeho, co s sebou život ve společnosti přináší.
Mladík se jmenoval Christopher Johnson McCandless a na své cestě, která
trvala něco přes čtyři měsíce, zažil s intenzitou absolutního
pochopení, to co většina lidí marně hledá celý život a o čem
zanedlouho po jeho smrti vznikla skvělá kniha a film.
Chris se totiž krátce po promoci ovlivněn četbou mnoha knih, rozhodl
bez varování opustit svou rodinu a dostopovat z Virginie až na
vysněnou Aljašku. Během útěku před sebou samým přenechal své
studentské úspory charitě a zbytek i s doklady spálil, své auto
zanechal v poušti. Potkal mnoho zvláštních lidí a jako Alex
Supertramp nakonec stanul sám bez vybavení, mapy, kompasu a ponětí
o čase na kraji národního parku Denali, aby zde na staré zlatokopecké
cestě Stampede Trail v odstaveném autobuse č. 142, podle svých slov
dovršil svou duchovní proměnu a ztratil se v divočině.
Na své cestě za poznáním musel opsat celý kruh, stal se Alexem
Supertrampem, aby se nakonec opět mohl stát Christopherem! Jeho sestra
říká: „Začala jsem pochybovat o tom, jestli vůbec někdy dokážu
pochopit, co všechno chce Chris ještě říci. Ale věděla jsem
s jistotou, že tohle už není rodina, kterou znal, ale lidé, co
zkřehli pod tíhou pochopení a ztráty, která s ním přišla. Všechno
co měl Chris na srdci, musel říci!“ Za svobodu a poznání, že láska má
smysl, jen pokud ji máte komu dát, zaplatil životem.
Jeho tělo nalezli dva týdny po jeho smrti místní lovci, zemřel 18.
srpna 1992 ve 24 letech, po celkovém vysílení. Jeho poslední
zapsaná slova v deníku byla: „Prožil jsem šťastný život, sbohem a
bůh vás opatruj!“
Aljašská krajina, kterou putoval Christopher Johnson McCandless.
Kniha Into the Wild Jona Krakauera se v USA brzy stala
bestsellerem. Autor se do tématu pustil s obětavostí a
dokumentaristickou přesností (celou cestu si stejným způsobem sám
prošel). Pro mladé lidi to byla osvěžující změna.
A nebyla by to Amerika, kdyby se Chrisův kouzelný autobus č.142, jak ho sám nazýval,
nestal turistickou atrakcí a části z něj se i přes veškerou
posvátnost, kterou si zaslouží, neprodávali na E-bay. Ale takový je náš
svět. V Čechách si knihy samotné zatím nikdo nevšiml, přestože nic
silnějšího jsem už dlouho neviděl, ale to se snad spraví a brzy se
dočkáme kvalitního překladu. Plnohodnotnou náplastí nám může být
skvěle natočený stejnojmenný film, kterého se po dlouhém přemlouvání
Chrisových rodičů zhostil Sean Penn. Pověst jednoho
z nejtalentovanějších nezávislých tvůrců nezradil.
Film se ve vzpomínkách vrací k příčinám, které vedly Chrise
k odchodu. Místy rukou točený na digitální kameru, přibližuje
poslední čtyři měsíce před „autobusem“, kdy se na cestě potkal
s mnoha zajímavými lidmi, kteří ho upevnili v jeho postojích. Se
záběry do divoké aljašské přírody a doprovázený hudbou, kterou
k filmu složil a nazpíval Eddie Vedder z Pearl Jam, nabízí
plynulý pohled na Alexův život a jeho myšlenky a tvoří v podstatě
závěrečný testament celé generace X.
Poctivě natočený film, se skvělou kamerou a výkony herců ve vás
nadlouho zanechá pocit zvláštního smutku – pocit, který zažíváte
u knih Carlose Castanedy.
Chris, vždy posuzoval ostatní bláznivými morálními pravidly,
riskoval, že na své cestě zůstane sám.
…two years he walks the earth. No phone, no pool, no pets, no cigarettes. Ultimate freedom. An extremist. An aesthetic voyager whose home is the road. No longer to be poisoned by civilization he flees, and walks alone upon the land to become lost in the wild…
- Alexander Supertramp, květen, 1992
Autobus 142, jak ho na Aljašce opustil Christopher Johnson McCandless.
[· Komentář ·]
[· další články ·]
[· 10. ročník festivalu Jeden svět ·]
[· Kniha ztracených věcí Johna Connollyho ·]